J2 Oldřichov v Hájích

PODÚSEK J2 OLDŘICHOV V HÁJÍCH

Ing. Jaroslav Beneš, Milan Jeník

Nejsevernější stavební úsek Jizerských hor má svůj začátek na kótě 679 Kančí vrch. Plynule navazuje svými zesílenými objekty v prvním sledu na sousední objekty z úseku K1 (č. 1, 2 a 3). Ve druhém sledu je objekt č. 201/A160 vzdálen od souseda z K1 pouze asi 50 metrů. Z vysokého lesa na Kančím vrchu, kde jsou dodnes dobře patrné střelecké průseky a místy pásy navršeného kamení (kamenné překážky), linie přechází do hustého porostu zvaného "Obora" a poté opisuje široký oblouk okolo kóty 704 Stržový vrch, Jizerskohorskými bučinami, okolo Kopřivníku 598 m.n.m. množstvím skalních roklí (je zde velké množství lomených a šikmých objektů pravých i levých).

Takto objekty prvního sledu plynule navazují na sebe až do "Srázů" pod Poledníkem a končí objektem č. 44/A160 pod Viničnou cestou z Hejnic a Ferdinandova. Ve druhém sledu nastává veliká mezera a to mezi prostory na západ od "Skalního hradu" do východně od "Lysých skal", což činí deset nezapočatých řopíků. V okolí silnice Raspenava - Oldřichov v Hájích je již opět husté seskupení objektů obou sledů. a tak linie pokračuje bažinatým údolím pod Oldřichovským sedlem východním směrem. Za železniční tratí Liberec - Frýdlant následuje v 1. sledu velmi pěkná sestava "Déček" - objekty číslo 34a, 34b, 35a, 35b. Další zajímavá část úseku J2 je linie řopíků v okolí "Viničné cesty" (tu linie dvakrát protíná) a za objektem číslo 44/A160 nastává mezera ve výstavbě. Opevnění této velmi prudké stráně mělo pokračovat objekty typů E (2x) a D (2x) a mělo pokračovat stále vzhůru východním směrem. Zde bylo zrealizováno pouze 6 výkopů a něco málo přípravných prací. Ve vyšších polohách tohoto kopcovitého terénu bylo nalezeno i několik kamenných ohrazení (zřejmě kulometných postavení).

Skutečnými objekty úsek pokračuje až východně od kóty 864 "Poledník" a to třemi prvosledovými "Áčky" (číslo 57, 58, 59) a druhosledovými 239/D1 a 240/A140. Dále se měl napojovat stavební úsek J1 Jizerské hory, ale mimo tří polovýkopů není nic k nalezení.

Jak již bylo uvedeno, v úseku J2 je polovina staveb buď v šikmém či lomeném provedení. Řada objektů je užívána různými zálesáky či trempy, mnohde jsou řopíky vylepšeny různými "kouřovody", nápisy apod. Objekty samotné jsou bez jakéhokoliv vnitřního vybavení či výdřevy. Na důležitých místech byla linie doplněna zákopy, terénními překážkami a širokými střeleckými průseky. Pouze několik objektů nemá ochranné záhozy nebo omítky jako ty posledně budované (7.-9.9.38) č.: 57-59 a 239-240.

Stejně tak uprostřed úseku ve skalnatém terénu postavené řopíky č.: 22 až 24 nemají osazený granátové skluzy, ventilační mřížky a veřeje "pancéřových" dvířek. Stopy po osazení ventilátorů nese zhruba polovina objektů. Z toho se dá usuzovat, že rozpracovanost byla díky těžkému terénu veliká a různé části úseku J2 byly v různém stupni dokončení.
Po okupaci pohraničí posloužilo několik objektů německým fotografům k propagandistickým záběrům našeho opevnění. Objevují se tak před námi ve své podobě z roku 1938 např. objekty č.: 23/A160, 37/A160, 31/D2, 40/C1, 57/A140 aj.
Všem případným zájemcům průzkum úseku J2 vřele doporučuji, je však nutné počítat s velkou časovou náročností vzhledem k náročnému terénu a někdy až k podivnému, a na vyhledávání časově velmi náročnému, umístění objektů 2. sledu. Při betonáži některých objektů ve vyšších polohách bylo použito k přepravě materiálu lanovek. O tom svědčí dodnes zachovalé betonové "chodníky". Výstavba překážek v úseku J2 proběhla pouze v nejohroženějších částech, dodnes jsou zachovány pouze terénní úpravy a částečně zákopové linie.