Areál opevnění Milostovice

Trojice pěchotních srubů a dva řopíky v otevřené krajině nad Opavou, kde je linie opevnění vidět jako na dlani. Jádrem je srub OP‑S 25 „Trigonometr", který od devadesátých let ve volném čase a bez nároku na odměnu rekonstruují členové Klubu vojenské historie Opava. A hlavně: nikde jinde nenajdete tak zamotaný osud pancéřových zvonů. Za okupace sem Němci navozili zvony vytrhané z ostravských srubů, po válce se zvony z Milostovic rozešly zase dál, hlavně do Darkoviček.

Co areál tvoří

Areál je tvořen trojicí pěchotních srubů OP-S 27 „Paletovo pole“, OP-S 26 „Milostovice“ a OP-S 25 „Trigonometr“ s unikátně dochovanými pancéřovými prvky a dvojicí lehkých objektů vz 37A č. 55 a 56. Jádrem památníku je srub „Trigonometr“, v němž je možné shlédnout částečně rekonstruovaný interier objektu s množstvím originálních prvků, ale i modely, dobové zbraně či uniformy a expozici věnovanou 2. světové válce a soudobé Armádě ČR. Rovněž lehký objekt vz. 37A-160 č. 55 je možné shlédnout ve stavu vybaveného objektu z roku 1938 připraveného k obraně. Lokalita je vyhledávána rovněž pro velkou hustotu pevnostních staveb a přehlednost terénu.

Všechny výše uvedené objekty těžkého opevnění vybudovala jako součást 3. stavebního podúseku Milostovice ŽSV IV Opava firma ing. Bohuslav Krýsa a spol. z Moravské Ostravy. Ve všech případech se jedná o pěchotní sruby oboustranné, vybudovoané ve II. odolnosti (OP-S 26 a 27) a ve III. odolnosti (OP-S 25). Hlavní výzbroj a týl objektů ve všech případech chránily čtyři zbraně mimo objekt OP-S 27, kde byly k ochraně jen tři střílny pro uvedené zbraně. Všechny sruby jsou dvouzvonové a měly být osazeny zvony typu AJN (pozorování a palba LK vz. 26) Jen levý zvon OP-S 27 je typu AJD (pozorování a palba TK vz. 37) - jde o poslední pancéřový zvon tohoto typu u nás.

Stavba, zvony a jejich osudy

Třetí stavební podúsek byl zadán firmě Krýsa k výstavbě 3. února 1938 - šlo o objekty OP-S 25 až 29, 37 až 41, tady o deset pěchotních srubů a stavební lhůta byla stanovena na 250 pracovních dnů. Dne 16. září 1938 byla stejné firmě dodatečně zadána i stavba pěti izolovaných pěchotních srubů OP-S 42, 43, 44, 45a a 45b. V tomto případě byla lhůta k dokončení stavby 150 pracovních dnů. Do září se podařilo firmě vybudovat sedm objektů z celkového počtu 15 srubů těžkého opevnění. Funkci velitele vojenského stavebního dozoru vykonával kpt. žen. ing. Zdeněk Ingriš, správcem stavby byl por. stav. Karel Kramář. Betonáž prvního srubu OP-S 25 proběhla ve dnech 2. až 7. května 1938.

Milostovický podúsek představoval dvě obranné čáry těžkého opevnění, z nichž první byla vedena mezi obcemi Milostovice a Jamnice (úsek mezi pětadvacítkou a dvětadvacítkou téměř 3,5 km dlouhý) a druhá mezi obcemi Sádek a Malé Heraltice (úsek mezi sedmatřicítkou a béčkovou pětačtyřicítkou přes 6 km dlouhý). S výjimkou srubů OP-S 40 a částečně i OP-S 45a byly ostatní těžké objekty situovány mimo les.

Čas nehrál ve prospěch naší strany. Pěchotní sruby, které na konci září již stály v polích nedaleko Milostovic se teprve dokončovaly a jejími obyvateli byly dělnické směny v krizových dnech zvyšující tempo práce. Mnichovská dohoda zastavila stavbu opevnění i milostovického podúseku. Nebyly tedy zdaleka bojeschopné. Pozoruhodná je situace s osazováním pancéřových zvonů. Tím je totiž milostovická skupina opevnění zajímavá především. Osazeno mělo být celkem 11 pancéřových zvonů. Pro objekty III. odolnosti (OP-S 25 a 29) vyráběly zvony Škodovy závody a. s. v Plzni a s dokončením se počítalo až časně zjara roku 1939. Tři zvony dodala Báňská a hutní společnost v Třinci, tři zvony z plánovaných čtyř dodalo Vítkovické horní a hutní těžířstvo. Dne 10. září byl osazen pravý zvon objektu OP-S 26, 12. září levý zvon téhož objektu. 14. září následoval pravý zvon objektu OP-S 27 a tři dny nato i levý zvon. Těsně před zářijovou mobilizaci byly osazeny dva zvony na OP-S 28 . 19. září pravý zvon, levý 20.září. Ten se již nepodařilo zcela zabetonovat. Pozorovací zvon pro OP-S 28 měl být ve Vítkovicích dokončen v polovině října. V tomto stavu objekty zastihla zářijová mobilizace. Po válce se však na objektech vyskytovalo o dalších pět pancéřových zvonů více, což byla záhada dřívějších let.

Hned počátkem okupace totiž vytvořili Němci v prostoru Milostovic rozsáhlé vojenské cvičiště. Rovinatý terén, nevelká hustota osídlení, množství lehkých a těžkých pevnostních objektů a blízkost velkých vojenských posádek jejich potřebám maximálně vyhovovaly. Zde pak proběhlo množství zkoušek a různých nácviků. Aby bylo opravdu vše, jak má být, nechali Němci osadit chybějící pancéřové prvky. Pěchotní srub OP-S 25 obdržel na levé ochranné křídlo pancéřový zvon vytržený na objektu MO-S 17 „Štipka“, na pravé ochranné křídlo pak zvon pocházející ze srubu MO-S 14 „Juliánka“. Oba byly čtyřstřílnové v odolnosti S (tloušťka pancíře 200 mm, tedy o 100 mm méně než zvony pro objekty plánované) a musely být proto při větší tloušťce stropu osazeny na cihlovou podezdívku. Některé prameny také uvádějí zkoušky bombardování objektu OP-S 28 střemhlavými bombardéry Ju 87. Aby objekty byly lépe viditelné a tedy zranitelnější, byly obstraněny maskovací prostředky a stěny a stropní desky byly nabíleny. O úspěchu se však nedalo po zhodnocení pokusů vůbec hovořit.

Pěchotní srub OP-S 28 obdržel na šachtu původně určenou pro nedodaný pozorovací zvon běžný pancéřový zvon typu AJN v odolnosti S (třístřílnový). Zvon nebyl do šachty spuštěn a zabetonován, nýbrž jen naležato položen přes otvor šachty. Pocházel z levého ochranného křídla objektu MO-S 3 „U mlýna“. na pěchotní srub OP-S 29 byly osazeny zvony typu AJN v odolnosti S (se stěnami opět o 100 mm slabšími než bylo v plánu). Levé ochranné křídlo dostalo čtyřstřílnový zvon pocházející taktéž z levého ochranného křídla pěchotního srubu MO-S 9„Bažatnice“, pravé ochranné křídlo pak třístřílnový zvon z pravého ochranného křídla objektu MO-S 10 „Pískovna“.

Tím ale zajímavá historie těžkých pancéřových prvků z pěchotních srubů v okolí Milostovic nekončí. V roce 1945 byla uvnitř srubu OP-S 29 odpálena kořistní munice. Výbuch zadní část stavby prakticky rozmetal. Zvon osazený vpravo byl explozí rozerván na kusy a jedna ze zachovalých střepin je nyní součástí expozic Areálu v Darkovičkách. Levý zvon byl zřejmě zabetonován méně pečlivě a tak jej exploze vyrazila nepoškozený mimo objekt. Odtud byl převezen a osaznen na pěchotní srub MO-S 19 „Alej“ v Darkovičkách. Obdobné osudy potkaly v průběhu let také všechny tři pancéřové zvony objektu OP-S 28. Prostřední - ležící přes šachtu pro pozorovací zvon byl převezen a osazen do objektu OP-S 10 „Křižovatka“, oba původní vytrženy a převezeny do Darkoviček (levý na MO-S 19 „Alej“ a pravý na MO-S 18 „Obora“). Pro potřeby rekonstrukce objektů v Darkovičkách byly také vytrženy střílny hlavních zbraní pěchotních srubů OP-S 28 a OP-S 25. Málokdo také ví, že torzo zbraně L1, z něhož po létech rekonstrukčních prací vytvořili nadšenci v Darkovičkách střílející unikát, pochází ze zdevastovaného srubu OP-S 29, kam byl kanón dopraven za okupace ze skladů na Slovensku.

Prakticky

V rovině mezi objekty je linie výjimečně dobře čitelná, takže se vyplatí projít i okolí. Nedaleko odsud stojí srub OP‑S 10 „Křižovatka", kam se dá po domluvě také dostat, a asi půl hodiny autem je areál Darkovičky, kde uvidíte i zvony, které kdysi patřily sem.

Souvislosti

Milostovický podúsek je součástí opavské linie, jejíž popis najdete na stránce Linie opevnění Opavsko; sousední srub představuje OP‑S 10 Křižovatka. Zvony putovaly oběma směry: za okupace je Němci vytrhali z ostravských srubů a osadili do Milostovic, po válce zase odsud zamířily do Darkoviček, kde je dnes uvidíte na Aleji i na Oboře. O tom, proč se opevnění stavělo a co mělo v obraně státu doopravdy zastat, píšeme v rubrice Mýty a fakta.