Areál zahrnuje čtyři pevnostní objekty a to pěchotní sruby MO-S 18 "Obora", MO-S 19 "Alej", MO-S 20 "Orel" a vložený lehký objekt vz. 37 A-140 Z. Pěchotní sruby byly budovány v rámci 3. stavebního podúseku Hlučín ŽSV II v Hlučíně. Podúsek zahrnoval celkem 10 pěchotních srubů (MO-S 17 - 26). Budovala je stavební firma V. Nekvasil, a.s. z Prahy, již byl podúsek k výstavbě Zadán 7. dubna 1936. Velitelem vojenského stavebního dozoru 3. podúseku byl jmenován stav. ing. mjr. Eduard Klenka, stavbyvedoucím npor. stav. Ing. Antonín Svoboda.

Místo pro vybudování areálu bylo vybráno s jistým zámyslem. Prezentované objekty představují zajímavou ukázku typů a variant pevnostních staveb. MO-S 18 je jednostranný levokřídlý objekt, jednozvonový ve II. odolnosti (stěny 100 - 225 cm, strop 200 cm). Hlavni výzbroj tvořila zbraň L1 (4 cm protitankový kanón vz. 36, spřažený s těžkým kulometem vz. 37) a zbraň M (dvojče těžkých kulometů vz. 37) . Týl objektu a hlavní zbraně chránila palba dvou zbrani N (lehký kulomet vz. 26) . Zbraň L1 byla pro objekt odeslána 14. srpna 1937, pancéřový zvon typu AJN (pozorování a palba lehkým kulometem) byl na srub osazen 24. února 1937. Šlo o zvon čtyřstřílnový v odolnosti S (stěny o tloušťce 200 mm) vyrobený Škodovými závody, a.s. v Plzni. O příběhu velitele objektu rtn. Jaroslava Švarce vypráví kousek popisu ostravské linie.

Sousední srub MO-S 19 je oboustranný dvoukřídlý objekt, vybudovaný ve III. odolnosti (stěny 125 - 275 cm, strop 250 cm). Objekt má dva pancéřové zvony a jednu kopuli pro kosou palbu. Hlavní výzbroj tvořily dvě zbraně L1 a dvě zbraně M (z toho jedna v pravě střelecké místnosti a druhá ve výše uvedené pancéřové kopuli). Co se zbrani L1 týče, byly odeslány k montáži 14. srpna 1937. Týl objektu a hlavní výzbroj chrání čtyři střílny pro zbraň N. Oba pancéřové zvony typu AJN i kopuli JAM (palba dvojčetem těžkých kulometů) vyrobilo Vítkovické horní a hutni těžířstvo. Zvon instalovaný v levém ochranném křídle byl třístřílnový, vpravo čtyřstřílnový. Kopule měla jednu střílnu. Všechny tyto tři mohutné pancéřové prvky byly expedovány z výrobního závodu na objekt během měsíce srpna 1937, všechny byly v odolnosti V (stěny o tloušťce 300 mm) a hmotnost se pohybovala okolo 41 tun v případě zvonů a 47 tun u kopule.

Poslední z trojice pěchotních srubů MO-S 20 je zřejmě po stavební stránce nejzajímavější. Jde o pěchotní srub plánované dělostřelecké tvrze "U Orla" (někdy se uvádí Orel), její výstavba měla být realizována v pozdějších etapách. Srub zabezpečoval celistvost pevnostní linie v místě budoucí tvrze. Je to velmi robustní oboustranný dvoukřídlý objekt, postavený ve IV. odolnosti (stěny 125 - 350 cm, strop 350 cm). Má vstup řešený jako u běžných samostatných pěchotních objektů, k budoucímu napojeni na podzemní tvrzový systém však byla vybetonována 25 m hluboká výtahová šachta s obvodovým schodištěm. Hlavní výzbroj objektu v pravé i levé střelecké místnosti tvoři zbraň L1 a zbraň M. Vstup do srubu, týlové stěny a střílny hlavních zbraní chrání čtyři zbraně N v ochranných střílnách. Na objekt byly osazeny tři pancéřové zvony, dva zvony byly typu AJN (levý tří- a pravý čtyřstřílnový, oba dodalo Vítkovické horní a hutní těžířstvo), v odolností W (stěny 300 mm) a o hmotnosti přes 52 tuny. Také třetí pancéřový zvon měl hmotnost přes 50 tun, vyrobily jej Škodovy závody, a.s. v Plzni, a šlo o zvon typu AJP (dělostřelecké pozorováni) se třemi pozorovacími průzory. Pěchotní zvony byly vyexpedovány v listopadu 1937, dělostřelecký pozorovací zvon byl osazen 24. ledna 1938. Zbraně L1 pro MO-S 20 "Orel" byly odeslány k namontovány 28. srpna 1937.

Co se týče vnitřní výbavy objektů (rozvody vody, elektroinstalace a filtroventilace), byly všechny práce zcela ukončeny. Objekty měly osazené a zamontované dieselagregáty, připraveny patřičné zásoby PHM. Stejně tak obsahovaly sklady záložní zásoby potravin. Obdobně byty sruby zásobeny municí. i když se v záři 1938 nepodařilo naplnit muniční sklady na předepsané počty (do konce roku 1938 se však měla situace změnit). Objekty v úseku MO disponovaly zčásti také zvonovými podlážkami a optikou do zvonů. Byly k obraně připraveny prakticky nejlépe.

Stejně jako i v ostatních úsecích, museli i zde obránci pevností, příslušníci 4. hraničářského pluku, opustit své sruby bez boje. Během okupace pak byly objekty silně devastovány vytržením pancéřových věží a střílen hlavních zbraní.

Na jaře roku 1945 však byty znovu připravovány k obraně, tentokrát ustupující německou armádou. Otvory po vytržených střílnách dostaly znovu ozuby, tentokrát však jen z nekvalitního betonu, otvory po vytržených zvonech a kopulích byly provizorně zaslepovány či měněny v kulometná hnízda. Němečtí obránci pak za pomoci těžkých zbraní, umístěných v týlu objektu, představovali v bývalých čs. Pevnostních objektech velmi tvrdý oříšek. Ostravská operace plánovala poražení torza bývalého čs. pevnostního systému za velice jednoduchou. Bojovalo se však urputně po řadu dní. Netřeba dodávat, že boje poznamenaly také objekty a v jejich okolí se naráží na ničivé stopy války dodnes.

Na zpřístupněni objektů v Darkovičkách se pracuje od poloviny 80. let. Areál byl zastřešen již několika subjekty, při jeho budování se zapojila celá řada nadšenců a příznivců. Povětšinou je však dílem malé skupinky pod vedením pana Petra Kuchaře a především dnes již legendárního pana Jana Poláška. To, co dnes můžete v areálu čs. opevněni v Darkovičkách vidět, je výsledkem usilovné práce více než desetiletého období, kdy byly odpracovány desetitisíce hodin a investovány statisíce korun. Ovšem výsledek stoji za shlédnutí, v mnoha ohledech je tento areál pevnostním muzeum s mnoha "nej".

Během dlouhých let bylo při rekonstrukci objektů provedeno množství technicky a organizačně zajímavých prací, které nelze všechny vyjmenovat. Vzpomeňme jen vyzvednutí či vytržení tří pancéřových zvonů o hmotnostech přes 20 tun, jejich odvoz z prostoru Milostovic a reinstalaci na objety v areálu, vytržení a odvoz pancéřové kopule o hmotnosti 49 tun z objektu R-S 75 v Orlických horách a její instalaci na objekt Alej. Dobetonování poškozených věží objektů, osazení střílen, náročné terénní úpravy. Ovšem to hlavni skrývají vnitřní prostory Aleje! Zde se totiž podařilo téměř 100% zrekonstruovat, vybavit a zprovoznit interiér objektu. Je pochopitelné, že ne vše šlo vyřešit s úplnou dokonalostí, ale stojí za to říci, co vše lze shlédnout.
Především vás upoutají znovu osazené pancéřové prvky - celkem tři střílny pro zbraně L1 a M v obou střeleckých místnostech a oba zvony s kopulí. Překvapí skutečnost, že jak kopule, tak i oba zvony jsou plně vybaveny podlážkami, vzduchotechnikou, muničními výtahy, optikou, spojením, lafetami a výzbroji. Tohoto stavu se nepodařilo dosáhnout ani za mobilizace v roce 1938. V superlativech lze mluvit též o zcela vybavené pravé střelecké místnosti. Zbraně L1 i M jsou zcela kompletní, a to včetně lafetace i optiky. Výbava místností však plně odpovídá i v dalších detailech. Rekonstruována je též filtrovna a část ubikací a i některé další prostory. Samozřejmosti jsou původní pancéřové dveře, nádrže na vodu apod. Teprve po prohlídce interiéru tohoto objektu lze pochopit, jak dokonalým technickým a vojenským dílem čs. opevněni bylo.

Je pochopitelné, že také vnějšek srubu je v tom nejlepším stavu. Obdobně byl zrekonstruován exteriér srubu MO-S 18. Zde nepřehlédnete pamětní desku věnovanou památce rotného Jaroslava Švarce, bývalého příslušníka osádky objektu "Obora" a později člena paradesantní skupiny TIN, který vybojoval osudné střetnutí a zahynul spolu s atentátníky na R. Heydricha 18.6.1942 v pravoslavném chrámu v Reslově ulici v Praze.
Tvrzový pěchotní srub MO-S 20 "Orel" je prozatím ponechán ve stavu v jakém jej zanechaly trhací práce okupantů a těžké boje v roce 1945. Objekt je zcela vyklizen včetně šachty do podzemí, kde bylo nutno vyzvednout i odstřelené kusy bývalého schodiště. V současnosti slouží jako technické zázemí, ale i on má být v budoucnu využit k expozičním účelům. Lehký objekt vz. 37 typ A je uveden také do zcela funkčního stavu včetně základní výbavy. Pozoruhodné jsou také zrekonstruované překážky proti tankům a pěchotě v okolí Aleje a směrem k Oboře. K vidění jsou prakticky všechny jejich základní typy.

Také okolí areálu je z hlediska opevnění zajímavé. Na východě navazující pěchotní srub MO-S 17 "Štipky" je zcela demolován vnitřním výbuchem, západním směrem je naopak nádherný pohled na pokračující linii těžkého i lehkého opevněni. V nedalekém okolí je možné vidět i objekty, na kterých měla být osazena otočná kulometná věž M/OR - sruby MO-S 16 "Rozcestí" a MO-S 23 "Chlupáč".
Nutno však upozornit na skutečnost, že objekty mimo ,.Alej" nejsou veřejnosti přístupné a jejich shlédnutí je možné pouze z vnějšku.

Poslední aktualizace: 23.08.2001