Pěchotní srub K‑S 8 „U nádraží"
Srub, kterému paradoxně zachránila kůži železnice. Zatímco okolní objekty na Králicku Němci po záboru rozstřelovali při zkouškách účinnosti munice, tenhle stál příliš blízko trati, než aby se u něj dalo bezpečně střílet. Zůstal proto v pozoruhodně dobrém stavu a je dnes jedním z nejzachovalejších objektů celého úseku.
| Provoz | Objekt je zpřístupněn jako muzeum. Otevírací doba se řídí sezónou a akcemi, ověřte prosím telefonicky nebo v informačním centru ve Vojenském muzeu Králíky. |
| Adresa | Červený Potok, 561 69 Králíky; asi 2 km severovýchodně od Králík směrem na Hanušovice, přibližně 50 metrů od železniční stanice Červený Potok |
| Kontakt | 604 507 520, 604 630 470 |
| Souvislosti | součást Králické pevnostní oblasti; nejblíže odsud je tvrz Hůrka a Vojenské muzeum Králíky, přehled v kartotéce muzeí |
Objekt má výhodu, jakou jinde nenajdete: dojedete k němu vlakem a od zastávky je to padesát metrů. Expozice není zaměřená jen na opevnění, ale i na širší osudy obránců vlasti za druhé světové války, takže sem má smysl přijít i s někým, koho beton sám nebere. Uvnitř je celoročně chladno, jako ve všech srubech. Před cestou zdaleka doporučujeme zavolat, provoz se řídí sezónou a akcemi.
Objekt
K‑S 8 je izolovaný oboustranný pěchotní srub druhého stupně odolnosti. Postaven byl jako dvoupatrový a v roce 1938 patřil k plně vyzbrojeným a vybaveným objektům králického úseku. Jeho krycí název vznikl podle železniční stanice, u níž stojí, tedy podle nádraží v Červeném Potoce.
Horní patro
- střelecké místnosti
- muniční sklady
- stanoviště velitele a telefonisty
- umývárna a WC
Umístění hygienického zázemí nahoru bylo netypické. Vynutila si je vysoká hladina podzemní vody v okolí trati.
Dolní patro
- ubikace osádky
- filtrovna a strojovna
- stanice zemního telegrafu
- sklad potravin, sklad granátů a raket
- kopaná studna
Vlastní studna a agregát znamenaly, že srub dokázal fungovat i odříznutý od okolí.
Osádka
Po zániku strážního praporu III byl objekt v nové organizační struktuře obsazován vojáky 12. roty IV. praporu hraničářského pluku 6, tedy téže roty, která držela i sousední K‑S 9 „Mezi lesíky" a K‑S 14 „U cihelny" na opačné straně kóty Berghöhe, dnešní Hůrky. Velitelem pluku byl plukovník pěchoty Bohumil Borecký, jehož pamětní deska je dnes v objektu umístěna.
To rozdělení roty na dvě strany kopce působilo problémy už tehdy. Velitel se mezi svými objekty musel pohybovat přes tvrz, protože telefonní vedení nebylo dokončené, a velitel pluku to v pozdějším hlášení hodnotil jako závadu, kvůli níž se veliteli roty jeden objekt vymykal z velení. Podrobněji o tom píšeme na stránce srubu K‑S 14.
Po Mnichovu
Po záboru pohraničí se němečtí odborníci soustavně zajímali o československé opevnění a na Králicku zkoušeli účinnost svých zbraní na skutečných objektech. Právě zde se projekt dostal tak daleko, že se projednávalo i osazení otočné dělové věže na tvrz Berghöhe. K‑S 8 ovšem stál v těsné blízkosti železniční trati, a to jej před ostřelovacími zkouškami uchránilo. Zůstal tak jedním z mála objektů úseku, který přečkal okupaci bez cíleného poškození.
Muzeum dnes
V srubu je zřízen Památník obránců vlasti. Expozice jde záměrně dál než k samotnému opevnění: kromě československé pevnostní obrany z let 1935 až 1938 připomíná i podzemní továrnu Richard a koncentrační tábor Litoměřice či karpatsko‑dukelskou operaci, tedy další kapitoly, do nichž vedla cesta od Mnichova. Pravá střelecká místnost je vystrojena do stavu z roku 1938 a najdete v ní zdařilou repliku pevnostního protitankového kanónu vz. 36. V okolí objektu jsou vidět ukázky protipěchotních a protitankových překážek.
Souvislosti
Popis celé králické linie s přehledem kót najdete na stránce Linie opevnění Králicko, srub s nejsilnějším lidským příběhem úseku na stránce K‑S 14 „U cihelny". Přehled tvrzí, které měly být páteří téhle obrany, je na stránce Tvrze. Proč se opevnění stavělo a co mělo v obraně státu zastat, rozebíráme v rubrice Mýty a fakta.
Prameny. Údaje o osádce a velení vycházejí z publikace K‑S 14 Pevnost a člověk v zrcadle dějin. Popis dispozice objektu a expozic vychází z podkladů provozovatele muzea a z evidence objektů úseku ŽSV III.