Pěchotní srub K‑S 14 „U cihelny"

Srub s nejsilnějším lidským příběhem celého opevnění. Betonáž trvala deset dní na přelomu září a října 1936, osádku mělo tvořit třiačtyřicet mužů a v říjnu 1938 se tu při vyklízení pohraničí smrtelně postřelil četař Arnošt Hrad. Dnes je v objektu muzeum s jedinou stálou expozicí Finanční stráže v republice a jednou ročně kolem něj burácí bojová ukázka Cihelna.

Výstavba

Výstavbu objektů v kladské kotlině organizovalo Ženijní skupinové velitelství ( ŽSV ) III v Králíkách. Tento ženijní orgán byl zřízen dne 26. září 1935 a tvořil součást pražského Ředitelství opevňovacích prací ( ŘOP ). Do působnosti ŽSV III původně spadal rozsáhlý úsek pevnostní linie od kóty 785 Steinberg až po kótu 992 Komáří vrch v Orlických horách, od jara roku 1937 pak pouze je východní část od Steinbergu po Zemskou bránu na Divoké Orlici. Úsek byl rozdělen do celkem sedmi stavebních podúseků. Práce na podúseku Boříkovice, jehož výstavbou byla pověřena firma Ing. Matoušek ( zadáno 9. června 1936 - lhůta činila 220 pracovních dnů a částka za práci představovala 5 979 363, 65 Kč), byly zahájeny 22. června 1936, betonáž objektů pak právě na pěchotním srubu K-S 14 probíhal dne 29. září 1936. Velitelem vojenského stavebního dozoru byl škpt. stav. Stanislav Vidlák, správcem stavby npor. stav. Václav Milavec. Betonáž objektu K-S 14 probíhala od 29. září do 8. října 1936, trvala 212,5 hodiny a do bednění při ní bylo uloženo 2110 m3 betonu spolu s téměř 150 tunami ocelové armatury a ocelových profilů. Podle údajů ŘOP vážil 1 m3 pevnostního železobetonu 2400 kg, můžeme tedy předpokládat hmotnost objektu přibližně 5064 tuny. Podle evidenční listiny objektu bylo v rámci výstavby nutné odstranit domky ( zřejmě hospodářská stavení ) v intervalu mezi objekty K-S 14 a K-S 15 a vykácet les v levém palebném vějíři hlavních zbraní.

Oba pancéřové zvony objektu K-S 14 vyrobila plzeňská Škodovka ve druhé sérii. Tovární předání proběhlo 12. března 1938, osazovací práce pak na počátku června 1938. Dne 4. června byl osazen pravý zvon pro lehký kulomet, příštího dne byl těžkou osazovací četou osazen i levý zvon pro těžký kulomet.

Vnitřní instalace objektu ( elektrické, vodovodní a filtroventilační ) byly v pěchotním srubu K-S 14 do 30. září 1938 zcela dokončeny. Elektroinstalace pro 3. podúsek Boříkovice zajišťovala firma Ing. František Beutelschmidt a spol. z Prahy. Práce jí byly zadány dne 5. října 1937 a dokončit se je podařilo do 8. listopadu téhož roku. Finanční náklady představovaly částku 112 099, 40 Kč. Filtroventilaci v pěchotních srubech 3. a zároveň 1. podúseku vyrobila a namontovala známá firma Tresoria a spol., a. s. z Jinonic u Prahy, založená v roce 1879. Zadávací částka pro oba podúseky ze dne 4. května 1937 zněla na 498 879, 30 Kč. Vlastní montáž byla zahájena 30. června 1937.

Vodní čerpadlo bylo dodáno firmou A. Kunz z Hranic na Moravě. Ruční výtah typu VI pro minometné střelivo dodala firma Ing. A. Silvar z Olomouce.

Těsně před dokončením byl i překážkový systém 3. podúseku, v okolí K-S 14 byly však překážky zcela hotovy. Budování překážek zajišťovala rovněž firma Ing. Jan Matoušek, které byl podúsek zadán 30. března 1938 za částku 2 746 916, 20 Kč.

Výstavba podzemní kabelové sítě byla před dokončením, realizovala ji firma Ing. A. Jurnečka z Moravské Třebové, montáž stanice zemní telegrafie byla otázka několika dní. Osazen byl také diesel agregát na výrobu elektrické energie, srub disponoval zásobou pohonných hmot a záložními dávkami potravin.

Osádka

Pro střežení stavenišť těžkého opevnění na Králicku byla dne 1. srpna 1936 zahájena výstavba strážního praporu III. Po vzniku velitelství praporu a jeho 2. roty dne 8. listopadu 1936 střežili staveniště objektu K-S 14 “ U cihelny ” a další staveniště 3. stavebního podúseku ŽSV III vojáci této roty. K 15. lednu 1938 strážní prapor III zanikl a jeho druhá rota byla začleněna do nově vytvářeného hraničářského pluku 6.

V nové organizační struktuře byl objekt K-S 14 společně s objekty K-S 8 “ U nádraží ” a K-S 9 “ Mezi lesíky ”, situovanými na opačné straně kóty Berghöhe, obsazován vojáky 12. roty IV. praporu hraničářského pluku 6. Velitelem pluku byl plk. pěch. Bohumil Borecký, velitelem IV. praporu mjr. pěch. František Novotný, velitelem 12. roty škpt. pěch. Leopold Medek. Prvním velitelem pěchotního srubu K-S 14 se stal por. pěch. Josef Pěška, pozdější velitel objektu K-S 13 “ U lomu ” tvrze Berghöhe ( Hůrka, Horka, Výšina ). Později, až do 15. září 1938, velel objektu K-S 14 por. pěch. František Novák, od 15. září pak por. pěch. Karel Kocián.

Celkovou osádku srubu mělo tvořit 43 mužů. V knize, ze které čerpám (K-S 14 Pevnost a člověk v zrcadle dějin ), je psáno, že podle plánků by ovšem mělo plnou osádku tvořit 51 mužů. V tom se s ní budu rozcházet, jelikož mne zaráží na plánku nepřítomnost skladu proviantu a oddělení stanoviště velitele a telefonisty od sebe (ve většině případů jsou tyto místnosti u sebe). Touto otázkou se budu blíže zabývat, protože bych nechtěl být vojákem, který by byl za boje pověřen do Králík doběhnout pro jídlo.

Další věc, kterou u K-S 14 nechápu je její začlenění pod 12. rotu, čímž vlastně byl objekt v 1938 odříznut od velení tvrzí Berghöhe. Takže velitel roty musel mezi objekty přecházet přes tvrz (kvůli nedokončenému telefonnímu vedení které bylo rozpracováno), tento problém byl poručíkem Novákem chápáno jako nelogické a velitel pluku ho v pozdějším hlášení hodnotil jako závadu, díky které se veliteli roty vymykal jeden objekt z možnosti velení.

Po Mnichovu

Mnichovská dohoda rozhodla o tom, o čem se na hranici nerozhodlo palbou. Československá armáda splnila své rozkazy: mobilizace proběhla rychle a spořádaně, objekty byly obsazeny a připraveny k boji a o hranici se v září 1938 skutečně střílelo. Německá armáda ovšem nepřišla. Její velení se útoku na opevněnou hranici obávalo a raději vyčkalo, až mu území připadne bez boje. Územní zisky si pak vedle Německa ukrojilo i Polsko a Maďarsko; výmluvným dokumentem je kresba ve srubu N‑S 73 Jeřáb, kde je tank tažený voly s nápisem Polsko dobývá Těšínsko. Většina zbraní ve srubech na nepřítele nikdy nevystřelila, protože k nim nepřítel nedošel. Prvořadým úkolem se stalo odmontovat zbraně a odvézt, co se dá, než přijdou Němci. Co se nedalo odvézt, zničilo se. Vojáci skoro nespali.

Přesto však z objektu K-S 14 stříleli československé zbraně a srub sám byl zbraněmi německými postřelován. Po záboru zbytku Československa se německá armáda začala zajímat o čs. opevnění a začala sbírat materiály s ním spojené. Němečtí odborníci zkoušeli naše zbraně na svých střelnicích a však to jim nestačilo chtěli vybavit kompletně úsek našeho opevnění. Volba padla na část linie kolem Králík. Tento projekt došel do takového stádia, že se projednávalo i osazení otočné dělové věže na tvrz Berghöhe.

V objektu byli následně zkoušeny vlastně všechny zbraně čs. opevnění, později byl ostřelován objekt, ale i přes to byl stále jeden z nejzachovalejších objektů opevnění.

Muzeum dnes

Objekt provozuje Vojensko‑historický klub Erika Brno. Srub je vystrojen do podoby ze září 1938 a kromě něj tu najdete jedinou stálou expozici Finanční stráže v republice, tedy mužů, kteří v osmatřicátém drželi hranici jako první a jako první také umírali. K vidění je i minomet v podzemí a expozice věnovaná osudům objektu po Mnichovu.

Rekonstrukce běží dodnes a stojí, jako u většiny pevnostních muzeí, na volném čase dobrovolníků. Kdo chce pomoct, ať se ozve provozovateli; práce je vždycky víc než rukou.

Akce Cihelna

Jednou ročně, zpravidla v polovině srpna, se v okolí srubu koná bojová ukázka Cihelna, největší akce svého druhu u nás. Kombinuje dobovou techniku, ukázky armády i historických jednotek a přitahuje desetitisíce diváků. V těch dnech bývá provoz muzea omezený, zato se dá vidět opevnění v pohybu.

Souvislosti

Popis celé králické linie najdete na stránce Linie opevnění Králicko, přehled dokončených i rozestavěných tvrzí na stránce Tvrze. Proč srub v roce 1938 nevystřelil a co to o naší obraně opravdu vypovídá, rozebíráme v rubrice Mýty a fakta.

Prameny. Údaje o výstavbě, dodavatelských firmách a osádce vycházejí z publikace K‑S 14 Pevnost a člověk v zrcadle dějin a z evidenční listiny objektu.