Linie opevnění Trutnovsko

Petříkovice
T-S 52b
T-S 53
T-S 54
T-S 55
T-S 56
T-S 57
T-S 58
T-S 59
T-S 60
T-S 61

Slavětín
T-S 37
T-S 38
T-S 39
T-S 40
T-S 41
T-S 42
T-S 43
T-S 44

Zlatá Olešnice
T-S 62
T-S 63
T-S 64
T-S 65
T-S 66a
T-S 66b
T-S 67
T-S 68
T-S 69

Stachelberg
T-S 70
T-S 71
T-S 72
T-S 73
T-S 74
T-S 75
T-S 76
T-S 76a
T-S 77
T-S 78
T-S 79
T-S 80
T-S 80a
T-S 81a
T-S 81b
T-S 82

Odolov
T-S 21
T-S 21a
T-S 22
T-S 23a
T-S 23b
T-S 24
T-S 25
T-S 26
T-S 27
T-S 28

Maršov
T-S 95
T-S 96
T-S 97
T-S 98
T-S 99
T-S 100
T-S 101a
T-S 101b
T-S 102
T-S 102a
T-S 103
Krk-L-S II
Krk-L-S I

 

         Opevněná hranice naší republiky na Trutnovsku spadala pod ŽSV VI (Ženijní stavební velitelství 6). Velitelství zpracovalo plány a začínalo rozbíhat (stav v roce 1938 na podzim) výstavbu přes 40 km dlouhé linie těžkých opevnění. V uvedené oblasti bylo vytyčeno celkem 117 těžkých objektů s číselným výčtem od T-S 1a po 106. Stejně jako u ŽSV III Králíky bylo i u ŽSV VI Trutnov přistoupeno k omezení jeho působnosti. V případě Králík se tomu dělo kvůli předimenzovanému plánu, který ŽSV III Králíky nebylo schopno unést a tak se čtyři jeho stavební podúseky dostaly do rukou úplně nového ŽSV X v Rokytnici v Orl. horách. U ŽSV VI Trutnov se jednalo o rychlejší zajištění důležitých směrů očekávaných útoků nepřítele. Pod kontrolou trutnovského ŽSV se výstavba těžkého opevnění rozjela až na podzim roku 1937, ale ohrožené úseky potřebovali stratégové zajistit daleko dříve než bude vůbec dokončen první srub postavený trutnovským ŽSV, takže stavební podúsek Zbečník (sruby T-S 1a, 1b, 2, 4, 5, 6, 7, 19 a 20) dali do kompetence tehdy již fungujícího náchodského ŽSV, v jehož čele stál pplk. žen. ing. Jan Rambousek. Tímto krokem byl trutnovský úsek spadající pod ŽSV VI zbaven 9ti izolovaných pěchotních srubů ve prospěch Náchoda (ale číslování bylo zachováno narozdíl od již zmiňovaného Roktynicka). Během srpna 1938 naopak pod kontrolu Trutnova přešly dva izolované pěchotní sruby Krk-L-S I a II (zahrnuty do podúseku Maršov), s jejichž stavbou se začalo 22. srpna 1938 a kterou prováděla stavební firma Dr. ing. Kapsa a Müller. Tím se počet TO zvýšil na 110 srubů. Ale už opusťme složitosti uspořádání tohoto rozsáhlého a dlouhého úseku, v jehož čele se vystřídali čtyři armádní důstojníci a to mjr. žen. ing. Emilián Veselý, pplk. žen. František Stejskal, kpt. žen. Hynek Žalio a pplk. žen. ing. Antonín Sameš. A vraťme se do reality. Přišel Mnichov a na Trutnovsku zanechal 61 stavebně zadaných objektů (některé postavené, některé jen jako základovou skořápku či výkop) a 49 z celkového počtu 110 v archívech čekalo do roku 1945, kdy se opět začalo uvažovat o jejich výstavbě. V roce 1945-46 rozhodoval o opětovném zahájení výstavby i bývalý velitel zdejšího ŽSV povýšený plk. žen. ing. Antonín Sameš jako přednosta opevňovacího oddělení Velitelství ženijního vojska hlavního štábu. K dostavbě ovšem nedošlo hlavně kvůli financím a politické situaci.

         I v poválečné době se na trutnovské opevnění vrátil, byť jen na malou chvíli, opět život v podobě Stavební roty ŘOP velitelství oblasti 1. V době od 1. 5. do 30. 11. 1948 měla rota za úkol opravovat 12 až 15 těžkých objektů (původní plán hovořil o 25 TO). Nakonec první červnový den rota začala s opravou pěti těžkých objektů (T - S 82, 81a, 81b, 73 a 70). V případě dodatečně rekonstruovaného srubu T-S 66b (staveniště převzato 8. září) dokonce rota dobetonovala zničené obvodové stěny po německých zkouškách. Dnem 15. prosince 1948 byla rota zrušena a stavební ruch se na Trutnovsko vrátil až v podobě rekonstrukčních prací nadšenců zajímajících se o historii Československé republiky, někdy označované jako „zlatý věk české a slovenské země“, což je samozřejmě nutno brát s rezervou. Nyní výčet stavebně zadaných podúseků:

ŽSV VI/1. Petříkovice,  VI/1a Slavětín, VI/2. Zlatá Olešnice,  VI/3.  Stachelberg,  VI/4. Odolov,  VI/5. Maršov

         Jako jsme se u popisu Ostravska dopustili srovnání s Maginotovou linií a u srubu MO-S 5 „Na trati“ přiznali podobnost s kasematami STG ve francouzské oblasti Trouée de la Sarre, kde půdorys prvních Ostravských objektů až nápadně připomínal francouzské objekty, teď se opět podíváme na Maginotku. Totiž lesnatý a hornatý charakter Trutnovska má podobný (ne tak markantní) rozdíl oproti rovinatému terénu Ostravska jako Maginotova linie u Metz (roviny) oproti její alpské části. Naši inženýři v teple kanceláří po letních průzkumech přemýšleli stejně jako jejich francouzští kolegové při stavbě mohutné Maginotky. My jsme tolik prostředků neměli a muselo se šetřit, ale i tak vznikla jedna z nejvyzbrojenějších linií, na kterou se těžko „hrabalo“ i velkoryse stavěné Ostravsko. Stát zde mělo více jak 10 minometných srubů, 6 dělostřeleckých srubů, 4 objekty pro dělostřeleckou věž a 4 objekty pro věž minometnou celkem měly být postaveny v rámci tří dělostřeleckých tvrzí-Jírova hora, Poustka a Stachelberg (pořadí od Náchoda k Žacléři). Dvě z nich (tvrze Poustka a Stachelberg) měly mít osazeny i věže kulometné. Dokonce v případě pěchotního srubu T-S 74 tvrze Stachelberg se měly setkat dva 4 cm kanóny v jedné střelecké místnosti pro postřelování důležité komunikace z Žacléře do Trutnova, což nemělo na naší linii obdoby. To jsem prezentoval plány ŘOPu, který ukončil s konečnou platností svoji stavební činnost několik dní po Mnichovském diktátu a tak se stihla jen část stavby tvrze Stachelberg, která má podzemí v částečném výlomu a jen některé chodby a sály vybetonované. Jediný srub T-S 73 Polom stojí (pouze on byl stavebně dokončen), jinak onen unikátní T-S 74 má pouze základovou desku spolu se srubem T-S 72 a 71 (všechno pěchotní sruby-největší priorita pro zajištění kompatibility linie). Ostatní dvě tvrze (Jírova hora a Poustka nebyly postaveny) a v rámci linie by zadáno k výstavbě či posteveno 61 těžkých opevnění, již zmiňovaná třetina původního počtu. Moc jsme předběhli vývoj, zatím se vraťme k ideji ŘOPu a dumajícím projektantům, kteří sedí ve svých kancelářích. V případě Trutnovska měly největší priority obrany průsmyky s důležitými komunikacemi. Při pohledu na mapu najdeme přes deset silnicí a jednu železnici (na Trutnovsku), které by mohly posloužit mobilnímu nepříteli v přejezdu hraničního pásma a pak by mu již nic nebránilo ve vjezdu do rozlehlé české tabule a v útoku na Prahu, kterou bránila 1. armáda, jíž velel arm. gen. Sergej Vojcechovský. Proto zde bylo stavěno těžké opevnění doplněné dvěma sledy opevnění lehkého. Lehké opevnění potom pokračovalo přes hřeben Krkonoš k Liberci, kde se stáčelo na Prahu a podél Vltavy na Šumavu, kde vytvářelo linii až na Podkarpatskou Rus. Odolnosti těžkých objektů zde ve většině případů dosahovaly standardní II. římské odolnosti, takže je vidět, že se jednalo o úsek velice důležitý vzhledem k 1. armádě a celé republice. Výzbroj byla také standardní a to 4 cm protitankový kanón  vz. 36 s přažený s TK spolu s dvojčetem těžkých kulometů vz. 37 v jedné střelecké místnosti. Střídal se lesnatý terén s pastvinami. S nasazením tankových svazů ze strany nepřítele se dalo očekávat. Hlavní byl směr útoku na tvrz Stachelberg, neboť z německé strany zde byla rovina, kde se přímo nabízel nástupový prostor pro útok. V roce 1938 zde byla připravena na útok německá 18. pěší divize. V tomto úseku by tedy německou ofenzívu došlo nejspíše k průlomu, a pak...

         A pak bychom se zase pustili do fantazií. Představa plně rekonstruovaného srubu T-S 73 tvrze Stachelberg pohání také členy družstva Fortis, které se již několik let snaží o rekonstrukci této největší čs. tvrze.


Poslední aktualizace: 23.08.2001

NAVRCHOLU.cz