Linie opevnění Rokytnicko

Zaječiny
R-S 54
R-S 55
R-S 56
R-S 57
R-S 58
R-S 59
R-S 60
R-S 61
R-S 62
R-S 63
R-S 64

Kunvald
R-S 65
R-S 66
R-S 67
R-S 68
R-S 69
R-S 70
R-S 71
R-S 72
R-S 73
R-S 74

Hanička
R-S 75
R-S 76
R-S 77
R-S 78
R-S 79
R-S 79a
R-S 80
R-S 81

Říčky
R-S 82
R-S 83
R-S 84
R-S 85
R-S 86
R-S 87
R-S 88
R-S 89
R-S 90/I
R-S 90/II
R-S 91

 

         Rokytnický úsek opevnění je vlastně původně částí opevnění Králického. Ovšem se začátkem výstavby těžkých objektů začalo být jasné, že ŽSV III (Králíky) neunese takový nátlak, a tak bylo zřízeno úplně nové ŽSV X se sídlem v Rokytnici v Orlických horách. V jeho kompetenci byly celkem čtyři stavební podúseky.

ŽSV X / 1. Zaječiny, X / 2. Kunvald, X / 3. Hanička, X / 4. Říčky

         Většina srubů v tomto úseku opevnění leží v zalesněném hornatém terénu (viz. např. Žamberské lesy či hřeben Orlických hor), proto jejich odolnost byla snížena (nepředpokládalo se mohutné použití dělostřelectva a útočné vozby) na 2. arabskou odolnost, což znamená tloušťka stropu horního patra 150 cm a stěna k nepříteli tloušťka 175 cm, spolu s 3 metrovou kamennou rovnaninou. Kvůli lesům musely být budovány i tzv. palebné průseky v lese. Vytěžené dřevo se většinou použilo na stavbě a na domky stavebních firem.

         Jak jsem již zmínil je terén hornatý a lesnatý a taky podle toho byla koncipována výzbroj, původně bylo uvažováno o kanónu ráže 3,7 cm, ale při zkouškách nepodával požadované výsledky. Nakonec bylo tedy využíváno kanónu ráže 4,7 cm vz. 36, což ještě více unifikovalo střelivo. Kanón byl osazován ve verzi smíšené dvojče spolu s těžkým kulometem vz. 37. Leč těchto kanónů bylo využito málo. Nejvíce se využívala dvojčata těžkých kulometů. Pouze tam, kde byly důležité komunikace nebo větší rovina, byly osazovány kanóny.

         Nejdominantnějším bodem v okolí měla být tvrz Hanička, ovšem její situace v roce 1938 připomínala situaci tvrze Bouda, jelikož v té době jediná výzbroj, kterou Hanička měla, byla výzbroj kulometná. Až někdy během dalších dvou let by se na tvrz dostala dělová otočná výsuvná věž a houfnice ráže 100 mm vz. 38. Zde opět vyvstává otázka obrany a její připravenosti. Věci okolo naší armády shrnul můj kolega mjr. Dr. Pavel Minařík na stránce o zářijové mobilizaci roku 1938, další je otázka připravenosti linie. Tehdy už všechny objekty linie měly své zbraně (scházely jen minomety a houfnice), je tedy možné se domnívat, že i v září 1938 by byla linie opevnění na Rokytnicku pro Němce tvrdým oříškem.

         Není třeba připomínat, že za sruby těžkého opevnění byly ještě dvě řady lehkého opevnění propojené zákopy. Jednak kolem srubů těžkého, ale i lehkého opevnění vedly protipěchotní a protitankové překážky, které postřelované kulometem byly pro armádu tehdejší doby skoro nepřekonatelnou překážkou.

         Můžeme zhodnotit i situaci vojenskou z druhé strany. Hlavní jednotky by byly vrženy ve směru Olomouc - Brno, proto by asi největší nápor nenesly objekty na Rokytnicku, ale na Králicku, Opavsku a Ostravsku.

         Tvrz Hanička se stala svědkem dalšího stavebního šílenství. Tentokrát mnohem šílenějšího a neorganizovaného, bylo to v 80. a i 90. letech, kdy se tehdejší SNB v HK rozhodlo z Haničky udělat odloučené válečné pracoviště pro 300 vyvolených. Ovšem tato akce “ Kahan “ nebyla tak dobře organizována, a tak se ztratilo několik kusů důležité dokumentace a dostavba byla spíše sci-fi.


Poslední aktualizace: 23.08.2001

NAVRCHOLU.cz