Při studii informací o prvním stavebním podúseku Ostravska (II/1. Bohumín) a opevnění těžkého vůbec se dostáváme do různých debat. Držme se historických skutečností. V roce 1933 se dostal k moci v Německu Adolf Hitler, postupem času se legální cestou snažil vládu upevňovat. Jeho snahou po dalších pět let bylo rozvrácení Československa. Nejednotná politická scéna si o to přímo koledovala. V té době se začínaly všechny naděje vkládat do naší armády. Ta v roce 1934, díky dlouhodobé spolupráci s Francií, dohodla výměnou stáž několika důstojníků. Naši vojenští specialisté měli příležitost nahlédnout do přísně utajovaných pevností Maginotovy linie (opevnění Francie). Naši plánovači si v roce 1934 ujasnili otázku způsobu obrany čs. státu proti vnějšímu nepříteli (nebylo jím jen Německo! Ale vlastně všichni sousedé krom zaostalého Rumunska) a už na podzim téhož roku vyrazila naše generalita na obhlídku terénu severního pohraničí. Největší práci samozřejmě odvedli jejich podřízení z pražského a brněnského Zemského vojenského velitelství (ZVV). Na základě těchto průzkumů byla na severu hranice vytyčena linie 263 km dlouhá. Byly vyhodnoceny oblasti s největší prioritou obrany. Právě Ostravsko patřilo mezi nejohroženější prostory. Přes zimu 1934/35 byly vyprojektovány těžké objekty, které vycházely z prvních představ čs. odborníků po návštěvě francouzského opevnění. Projektantům ze stolů odešly plány pevností prvního ostravského stavebního podúseku Bohumín. Sedm atypicky (z pohledu pozdější koncepce opevnění) vyhlížejících bunkrů dostalo až v poválečné době trochu zcestnou přezdívku malá Maginotova linie, ale vlastně je tomu tak až nápadně připomínají některé kasematy STG ve francouzské oblasti Trouée de la Sarre. Omlouvám se za tuto menší historickou přednášku, ale právě srubu MO-S 5 se vývoj opevňování a jeho příčiny velice úzce dotýkají.
Srub MO-S 5 vlastně nejatypičtější provedení mezi atypickými. Výstavba celého stavebního podúseku Bohumín, do kterého patřil i srub „Na trati“, byla zahájena 23. října 1935 stavební firmou Dr. ing. Skorkovský. Její „stavební šílenství“ na 200 pracovních dnů zachvátilo Bohumínsko. Velitelem stavby byl nejprve jmenován škpt. žen. Jaroslav Sirotek, škpt. žen. Václav Gašek a kpt. stav. Václav Tuka.
Srub svojí celkovou kubaturou 4314 m3 (nebetováno v najednou) se dá srovnávat pouze s vchodovým objektem tvrze Hanička či spíš lepší pro představu je o málo větší vchodový objekt tvrze Bouda, který je dnes přístupný. Hlavní důvod pro zvětšení již tak velkého půdorysu objektu byl železniční násep, který neumožňoval palbu ze srubu MO-S 4 na MO-S 6, srub tak dosáhl délky 66 metrů. Poučení projektanti, kteří měli na svědomí výstavbu Náchodska a další pozdější linie by řešili tuto situaci pomocí dvou srubů. Jeden pravokřídlý, druhý levokřídlý s výzbrojí ve střeleckých kasematách 4 cm kanón vzor 36 spřažený s těžkým kulometem vz. 37 (zbraň „L1“) a dvojče těžkých kulometů vz. 37 (zbraň „Q“). Tehdy ovšem ještě nebyly kulomety vz. 37 ve výzbroji, používaly se kulomety vz. 35 a spřažená varianta kanónu a kulometu se objevila až po zkušenostech s bohumínským podúsekem. V náspu bohumínské železnice vedoucí do Německa tak vyrostl dvoukřídlý objekt, jehož strany (pravá a levá) byly propojeny podzemní 22 metrů dlouhou chodbou (betonový podchod obdélníkového profilu spojující spodní patra-povrchová záležitost, žádné schodiště!). Dvoukolejná dráha přímo protíná střed objektu a snížená část střechy o 2,7 m tím pádem přerušuje v šířce železnice horní patro srubu. Výzbrojí byl 4 cm protitanková kanón vz. 36 a vedle něho těžký kulomet (bráno od ucha objektu), pak jako by zastrčeně (k žel. náspu) je situována další střílna těžkého kulometu. Toto členění (každá ze zbraní byla oddělena buď betonovou či cihlovou zdí) zvětšovalo půdorys objektu, který se tak mohl stát lepším terčem leteckých a dělostřeleckých útoků. A právě tato skutečnost donutila projektanty k zjednodušení celé stavby v pozdějších fázích výstavby.
Poměrně nesnadné muselo být i nošení materiálu dovnitř objektu, zvláště do jeho levé části. Takový voják musel překonat s bednou munice nejprve třikrát lomenou vchodovou chodbičku, projít filtrovnou a po schodech po dolní části, kde se dal dvacetimetrovou chodbou do levé části objektu, tam po schodech kolem nádrží na vodu do skladu munice. Levá část neměla svůj vlastní vchod pouze nouzový východ do diamantového příkopu tvořený jedněmi pancéřovými dveřmi, které působí komicky oproti několikametrové vstupní chodbičce zabezpečené na začátku mřížkovými vrátky a dvěma pancéřovými dveřmi na konci k tomu postřelované střílnou pro obranu vchodu. Tuto „bránu do říše divů“ měla pouze pravá část, kde vcházel náš uběhaný voják. I já jsem absolvolal tuto zpleť různých výklenků, skladů, komor a místností. Myslíte si, že naše opevnění znáte dokonale? Vydejte se na bohumínské opevnění! To je ta pravá říše divů. Budete zmateni. Filtrovna je v pravé části umístěna na dvou místech nehledě naúplně neobvyklé postavce, agregát má podstavec o polovinu větší oproti normálu. k tomu každá z částí má svoji vlastní filtrovnu a svůj agregát, proč? Elektroinstalace nebyla přichycena v zahnutých plíšcích, ale na železné liště, vývod OMSky neputuje do výfukové mřížky, ale nedělá si hlavu a rovnou to bere přes strop ven. Bohužel jsou dnes vytrženy střílny zbraní Q (4 cm protitankových kanónů). Srub ohromí dalšími nezvyklými atypičnostmi. Granátový skluz v jakémsi velkém provedení bez obvyklého víka má nahoře jen závit na nějakou součást (možná víko, možná vrhač) a jak je tomu i u ostatních srubů Ostravska a některých srubech Králicka, odvod splodin není veden do mřížek, ale přímo přes betonovou zeď ven. Další raritou je podchod hned vedle objektu (viz fotografie níž). Ten měl nejpravděpodobněji sloužit hlídce u srubu, aby nemusela stále přecházet železnici a mohla násep překonat chodbou.
Dnes se o srub stará skupina našenců z Ostravy, která si dala za cíl dovést srub do stavu z roku 1938, kdy byl plně připraven na německý nápor. Nyní dávají do pořádku filtroventilaci, snaží se o rekonstrukci agregáru, natírají kovové součásti a zdárně pokračují v obnově. Více o otevírací době se dočtete na stránce pevnostních muzeí.
Poslední aktualizace: 23.08.2001