Průvodce Březinkou

 

Pohled na srub Březinka od lesa...

Vítejte na Březince.

         Nejdříve si povíme něco o výzbroji. Na pravé straně dominují dva těžké kulomety vzor 37, lehký kulomet ve zvonu a na levé straně je to protitankový kanón a dvojče těžkých kulometů a těžký kulomet ve zvonu. Pancéřové zvony, které byly již instalovány, vážily okolo 20 tun a měly odolnost jako samotný objekt proti dělostřeleckým granátům ráže 280 mm, sloužily předně pro pozorovací účely, ale do palby a obrany objektu se mohly svou výzbrojí zapojit také. Další defenzivní výzbroj tvoří celkem 4 lehké kulomety.

         Úkolem Březinky bylo chránit Náchodské údolí palbou protitankového kanónu a předně udržovat palebné přehrady směrem k sousedním srubům, přičemž byla postřelována protitanková zátarasa v okolí objektu.

         Vchod do srubu je chráněn střílnou na jeho bezprostřední ochranu a mřížovými dveřmi, prostranství před vchodem je navíc postřelováno dvěma lehkými kulomety. Za prvním ohybem jsou pancéřové dveře, které váží 650 kg a mají tloušťku pancíře 3 cm, aby se při výbuchu nevzpříčily mají záporu a pro případ jsou opatřeny nouzovým výlezem. Za dalším ohybem jsou druhé pancéřové dveře, které mají tloušťku 1,5 cm a váží 450 kg. Oboje dveře jsou vzduchotěsná, aby byl udržen přetlak ve srubu, když by bylo potřeba za boje vyjít ven (např. kvůli úpravě protitankových zátaras v okolí objektu, ženijních úpravách v jeho bezprostřední blízkosti apod.).

         Srub má dvě patra (bojové - horní a týlové - spodní).

         Nyní zajdeme do spodního patra. Nalézáme se v ubikaci mužstva, kde mělo být 12 postelí pro 24 mužů, kteří by se ve dvou směnách střídali po 12 hodinách. Osádka Březinky čítala 32 vojáků (24 mužů, 7 poddůstojníků, 1 důstojník - velitel). V malé kruhové komůrce se nachází sklad proviantu, kde bylo potravin na 14 dnů (na muže a den byla připravena jedna polévková konzerva, konzera masitého pokrmu, půl kila sucharového chleba, ale také 50 g čokolády, 5 cl rumu nebo 20 ks cigaret, případně 4 ks doutníků - kvalita tabáku byla závislá na hodnosti).

         Srdcem pevnůstky je dobový agregát na výrobu elektřiny (dnes funkční). O výkonu 8 kw měl zásobovat 14 dnů v obklíčení tuto železobetonovou stavbu (zásoby 1200 litrů nafty ve skladu PHM). Instalován zde byl předně pro pohon ventilátoru ve filtrovně. Jeho chladící soustava navíc ohřívala vzduch ve filtrovně. Elektrické osvětlení pak bylo skromné (15 W žárovky na chodbách, 25 W žárovky ve střeleckých místnostech a velitel objektu měl vlastní 40 W

         Míříme do filtrovny, ale ještě se zastavme u čerpadla. Má výkon při ručním pohonu okolo 4 litrů a při elektrickém okolo 20 litrů za minutu. Nese značku Royal typ F a vyrobila ho firma Kunz Hranice. Pod ním se nachází 60 m hluboká vrtaná studna, jejíž hloubka na pevnostní poměry není nijak velká (pro zajímavost vyvrtat ji trvalo 1 měsíc a stála okolo 100 000 tehdejších korun - porovnejte s celou Březinkou, jejíž stavba trvala 7 měsíců a stála okolo 1 000 000 Kč). V objektu bylo uloženo celkem 6 000 litrů vody.

         Už jsme ve filtrovně. Ta je jako jediná československá pevnostní filtrovna funkční. Zde vzduch mohl být buď ohříván nebo filtrován přes protidýmové a protiplynové filtry. Výkon je zhruba 2 000 m krychlových za hodinu (v případě filtrace se uvádí 1 500 m krychlových za hodinu).

         Naproti přes uličku je místnost  zemní telegrafie, která sloužila jako náhradní spojení v případě přerušení telefonní sítě. Pracuje na principu vysílání elektřiny do země. Tyto impulsy ve formě Morseovy abecedy, by zachytily dva až čtyři sousední objekty (využívalo se tedy vodivosti půdy a záleželo na jejím složení - dosah je udáván okolo 500 až 2 000 metrů). Byl to jednoduchý vcelku primitivní systém, ale o to spolehlivější. Krom spolehlivosti je jeho nesmírnou výhodou absence antény, která byla v podobě elektrod zakopána v zemi a navíc nadmíru stížená možnost odposlechu (signál se dal zachicovat jen v prostoru mezi objekty, který ovšem postřelovala hlavní výzbroj objektů, včetně zamýšlených 5 cm minometů ze zvonů).

         Hned vedle nalevo od zemní telegrafie se nalézá ubikace poddůstojníků. Jsou zde dvě lůžka pro čtyři poddůstojníky. Již několikátým rokem se zastavení stává příjemným spestřením na prohlídce. Nikoliv proto, že by návštěvníci znaveni výkladem chtěli v této místnosti na několik okamžiků setrvat, ale kvůli figuríně, která neochvějně na lůžku setrvává nedbaje na 12 hodinový režim a k tomu vytrvale leká návštěvníky svou nehybností.

         Komfort vojákům poskytovala umývárna a splachovací záchody. Pod záchody je situována jímka OSM, která se i přes své malé rozměry měla bez problémů postarat o plné bojové vytížení těchto prostor. Funguje na základě biologického odbourávání, z dnešního pohledu ji můžeme považovat za biologickou čističku odpadních vod, ovšem hlavní její význam byl čistě praktický. Šlo o nutnost udržení čistoty spodních vod, kterých osádka srubu využívala jako zdroje pitné vody (u některých objektů spodní vody zasahovaly už metr pod prvrch - př N-S 84 "Voda" a její 130 cm mělké diamantové příkopy).

         V kruhové místnůstce byly uloženy ruční granáty a osvětlovací rakety. Tzv. světlic se mělo užívat k osvětlení bojiště v noci, granátů pak do granátových skluzů. V brněnské zbrojovce v září 1938 byla vyrobena první série časovaných granátů (speciálně vyvíjené pro potřeby opevnění), které se na objekty už nedostaly. Nouzově se využívaly granáty nárazové.

         Přesunujeme se do patra bojového, které skrývalo boční střelecké místnosti - nejdůležitější prvky opevnění. Patro týlové sloužilo k zázemí posádky a jako její ubikace, v patře bojovém jsou sklady munice do kulometů a kanónu, dále pak...

         Jsme u stanoviště velitele objektu, který jako jediný měl konfort své vlastní postele (s nikým se o ni nemusel nedělit). Jeho ložnice je zároveň jeho kanceláří. Okénkem ve zdi byl navíc spojen s přiléhající místnosti telefonisty. V případě boje měl být velitel objektu v pancéřovém zvonu a pomocí periskopického dalekohledu navigovat palbu hlavních zbraní srubu. Velitel Březinky poručík pěchoty Jaroslav Pivoňka se v pozdější době během okupace jako mnoho důstojníků československé armády zapojil do domácího vojenského odboje, což se mu stalo osudným. Dopadlo ho gestapo a zemřel v roce 1942 v Osvětimi.

         Ve vedlejší místnosti měl být telefonista, který se mohl dorozumívat s velitelem pomocí okénka ve zdi a případně sirénou vyhlásit poplach. Z telefonní ústředny by se dalo dovolat kamkoliv na těžké a dokonce i lehké opevnění, na stanoviště v týlu a do civilní sítě. Telefonní ústřednu ve vodě odolném provedení vyráběla v roce 1938 firma Telephona Praha.

         Dále postupujeme do tzv. ucha objektu (neboli prodloužená čelní stěna), které zabraňovalo nepříteli v palbě na hlavní střílny ze své strany hranice. Ucho bylo jako celá čelní stěna kryto kamennou rovnaninou a zemním náspem. V uchu je situována střílna pro lehký kulomet na obranu předpolí srubu. Pod touto střílnou a střílnami hlavními je diamantový příkop (hluboký 320 cm), který se dal pozorovat periskopem a pokud nějaký nepřátelský voják zavítal až do příkopu, mohl být pozdraven prostřednictvím granátového skluzu, což by způsobovalo velikou neoblíbenost těchto venkovních prostor mezi německými vojáky. Nejspíše by diamantové příkopy a společnost ručních granátů příliš často nevyhledávali.

         V uchu je zasazen pancéřový zvon, tedy jeho ocelobetonová maketa. Byl to zvon tří střílnový pro lehký kulomet a periskopický dalekohled. Velitel objektu měl k dispozici  kulomet, periskop, sedačku, světlicovou pistoli, telefonní, akustické a světelné spojení se střeleckou místností. Originální zvony osazené během letních prázdnin roku 1938 vytrhli již následující rok Němci a odvezli s největší pravděpodobností na svoje opevnění, odkud se zpět do Čech vrátila i originální ocelová podlážka s pérovým mechanismem pro pozorovatele a střelce zároveň.

         Přejděme na poslední zastávku v tomto unikátu. Jsme v pravé střelecké místnosti. Odsud působily dva těžké kulomety směrem ke srubu N-S 81 Lom (dnes opraven jako doplňující expozice) a jeden lehký kulomet s výstřelem do prostoru před vchodem do objektu .Vzduch byl do této místnosti přiváděn přednostně a místnost byla od objektu oddělena plynotěsnými dveřmi, tak aby byl ve střelecké mistnosti stálý přetlak. Tento přetlak zajišťoval větrání splodin od střelby a navíc do srubu nemohly vniknout nebezpečné bojové plyny. Posádka tak nemusela nosit plynové masky ani v případě napadení objektu bojovými plyny. Pouze filtrovna přešla na režim větrání přes protidýmové a protiplynové filtry.

         To už je konec naší virtuální prohlídky, samozřejmě, že na opravdovém srubu Březinka dostanete bohadší a barvitější výklad. Účelem této virtuální prohlídky bylo nálákat Vás k návštěvě Březinky v reále. Prohlídka navíc pokračuje tím nejzajímavějším - po zastávce u pevnostního vařiče, kde srdce každé hospodyňky zaplesá, vrcholí u originálního protitankového kanónu, který se do Čech vrátil až z dalekého Norska.

Těším se s Vámi nashledanou na Březince.


Poslední aktualizace: 27.07.2001

NAVRCHOLU.cz