Stavba, osádka, atd.

 

Březinka s Bělovsí v roce 1938

 

         Březinka patřila se sruby N-S 70a, 70b, 71, 78, 79, 80, 81, 82, 83 a 85 do pátého náchodského stavebního podúseku Polsko, který byl dne 18. května 1937 na základě výběrového řízení předán firmě Ing. Rudolf Frič se lhůtou 250 pracovních dnů. Hrubý stavební náklad Březinky byl 1 068 648, 30 Kč, což byla cena pouze stavební. Plně vybavený a vyzbrojený srub měl hodnotu nad 5 milionů tehdejší korun.

         Březinka v době září 1938 byla již plně vybavena a vyzbrojena pouze firma J. K Rudolf, které byla zadáno provedení elektroinstalace, dokončovala práce. Takže by mohla Březinka v roce 1938 klást úspěšný odpor a zabraňovat nepříteli v překonání protitankových překážek v blízkosti srubu. Srub disponoval na levé straně zbraní L1 a M ( protitankový kanón spřažený s těžkým kulomete a dvojče těžkých kulometů ) a ve zvonu byl umístěn těžký kulomet vz. 37. Na pravé straně byly umístěny ve střílnách pod betonem dva těžké kulomety sólo a ve zvonu lehký kulomet vz. 26. K tomu v tzv. pomocných střílnách byly ještě čtyři lehké kulomety na obranu předpolí srubu. Pokud by byla tvrz Dobrošov dokončena a vyzbrojena ( asi okolo roku 1940 ) mohlo by se počítat i s dělostřeleckou a minometnou palbou. Pokud by nepřítel překonal těžké opevnění, měl před sebou ještě dvě linie opevnění lehkého a případně i posilovou pěchotu. V případě náchodského údolí připravili stavitelé nepříteli ještě jedno nepříjemné překvapení v podobě srubu N-S 85 Montace, který je situován až za 2. linií lehkého opevnění a s výstřelem na náchodské nádraží.

         Od srubu N-S 78 až po srub 93 b ( 17 srubů ) obsazoval III. prapor hraničářské pluku 18 se sídlem v Novém Městě nad Metují. Po III. prapor patřila i hraničářská rota 7./18. se sídlem v Náchodě, ta obsazovala sruby N-S 78 až 82. Velitelem této roty byl škpt. pěch. Alfons Peichl, rota čítala 161 osob ( v září 1938 ) z toho bylo 32 osob určeno pro srub Březinka. Osádka srubu byla rozdělena do směn, které se střídali po 12 hodinách a na každou postel připadali dva muži, čímž se ušetřilo místo. Během mírové doby byly připraveny kasárna v týlu. Na sruby bylo jídlo přiváženo z kasárna, ale v době války se mělo využívat proviantních zásob až na tři týdny.

         V blízkosti srubu Březinka jsou i dva lehké objekty vz. 36 je obsazovaly Stráže obrany státu ( jednotky SOS ). Tito takzvaní SOSáci vlastně šli na smrt, jelikož byli před těžkým opevnění a počítalo se u nich se ztrátami 95 %. Na tomto příkladu je možno demonstrovat morálku tehdejší armády, ač věděli, že zahynou šli bránit naši vlast.

         Přišla mnichovská dohoda a naše pohraničí ( Sudetská oblast ) bylo odevzdáno nepříteli napospas. Ovšem Náchodsko nepatřilo mezi Sudety a tak stále ještě tento kus opevnění patřil naší armádě. Zařízení bylo rozprodáváno. Objekty opuštěny. V březnu 1939 Německo obsadilo celou naši vlast a to co bylo výhodou Náchodska ( nepatřilo pod Sudety ) na to doplatilo opevnění a to hlavně opevnění lehké, které bylo celé vymazáno z mapy stejně jako lehké objekty na tzv. Pražské čáře. Těžkému opevnění byli vytrhány pancéřové prvky a střílny. K tomu se na několika srubech zkoušeli dělostřelecké granáty a speciální protibetonové střely, ale na našem opevnění neslavily velký úspěch.

         Po válce a během komunistické diktatury nebyly pevnosti nijak využívány kromě srubů stojících na hranici s Rakouskem a lehkého opevnění na jih ( lehké objekty prošli protiatomovou úpravou ).

         Dnes se tedy můžete setkat na náchodsku s haldami betonu z lehkých objektů a s tiše stojícími těžkými objekty. Pokud půjdete cestou od Dobrošova k Bělovsi, přenesete se o 60 let zpět z lesa se vynoří těžký objekt Březinka s natřenou omítkou, pancéřovými zvony a dokonce se zbraněmi ve střílnách. Stačilo by osadit fungující zbraně, zavřít pancéřové dveře, nahodit agregát a filtrovnu a

nepřítel by neprošel.


Poslední aktualizace: 27.07.2001

NAVRCHOLU.cz