Vzpomínková akce 1999

Kontroverzní názory Václava Bartoše na vojenstvi.cz

Logo

Ve dnech 22. a 23. října 1999 proběhla vzpomínková akce konající se v bezprostřední blízkosti srubu K-S 14 “ U cihelny “. V plánu byly dvě ukázky. První dne 22. října ( pátek ) v 11.30 a druhá 23. října ( sobota ) též v 11.30.

Nemohl jsem si odpustit toto cynické vzpomenutí na jakýsi zmatek, který v říjnových dnech proběhl kolem tohoto monumentu z betonu a oceli. Nemíním urážet pořadatele, účinkující či diváky, ikdyž na jejich konto zde zazní mnoho připomínek.

Pátek 22. října 99 - zataženo a teplota kolem pěti

Pohled na bojiště před bojem od tvrze Hůrka

Blížím se směrem od Hůrky. Chvíli jsem se poflakoval kolem K-S 14 a pak zavítal na náměstí v Králíkách, kde již bylo dění v plném proudu. Několik děl, houfnic a vojáků v dobových uniformách oblézaly malé děti se svými všetečnými otázkami. Po nákupu na celý víkend jsem odešel zpět ke K-S 14. Začínali se slézat jak návštěvníci, tak i účinkující. Na půl dvanáctou se sešlo diváctvo tvořené z drtivé většiny žáky základních, případně i středních škol. První, co bylo na řadě byla ukázka výcviku vojáků základní služby. Po prohlášení jedné z žaček: “ Jé, to je hezký voják, pojďme blíž “, jsem znechucen odešel si koupit párek. Ve frontě na chutnou krmi jsem zpozoroval nějaký ruch na česko-německé hranici. Vše doplňoval svým všetečným a odborným výkladem Martin Ráboň, díky němuž jsem věděl, že je to nástup finanční stráže. Následoval přepad stráže obyvateli ze Sudet. Popis byl tak barvitý, že bych si ho celkem nahrál a poslouchal doma v teple, což mi nebylo umožněno. Ukázka pokračovala dál. Přišlo na vyjednávání, což je velice zábavná část. Bohužel, usoudil jsem, že dohoda mezi Němci a Čechy bez tlumočníka je velice složitá. Celý tento proces od nastoupení stráže po vyjednávání trval asi 45 minut. Žáci méně otrlí se klátili k zemi a otrlejší žačky stále pronásledovaly vojáky základní služby. Jednou za čas bylo slyšet výkřik zoufalé učitelky hledající nezletilou v davu vojáků.

Po trapné předehře přišlo na válčení. Kupodivu se bunkr choval velice laxně a střelci ve zvonu vůbec nevadilo, že se kolem střílny hemží asi 5 Němců, ovšem pan Ráboň stačil jen dodat, že zvon byl již zneškodněn a vše bylo v pořádku. Po upozornění, že palebné vějíře byly upraveny ( ze scénáristických důvodů ) mi bylo vše jasné. Vojáci Wehrmachtu totiž bezdůvodně padali na zem, aniž by vkročili zbraním do cesty. Perličkou pro militaristy bylo obrněné auto vzor 30. Obrněné transportéry OT 810 poválečné výroby s německou kamufláží, když táhli na Polsko se nebezpečně přibližovaly k objektu. Už byla slyšet i palba z lehkých objektů ( očividně měly též upravené palebné vějíře ), naštěstí nás na tuto skutečnost upozornil pan Ráboň.

OT 810 - má vypadat jako německý Hakl - o orbu bylo postaráno

V zápalu psaní jsem opomněl dělostřeleckou přípravu ( vedenou z protějšího kopce ), která mi trochu pozvedla náladu. Následovalo bombardování pomocí střemhlavých bombardérů Štuka, ovšem sladění pravých výbuchů a zvuku z rozhlasu nešlo do sebe, což mi náladu uvedlo opět do normálu. Konečný dojem z ukázky byl dobrý a organizátorům se musí vzdát hold.

 

Sobota 23. října 99 - mžilo a ukrutná zima ( kolem nuly )

Další den jsem se vypravil opět na akci ( přespával jsem na K-S 5 ). Dnes spíš proto abych pozdravil známé. Opět jsem si razil cestu od Hůrky, kde ovšem čekal ostřílený jinoch a vyžadoval lístek, když tu si rozpomněl, že mě odněkud zná. Ve vzpomínkové melancholii jsme vydrželi několik minut a pak se upomněl. Byl to sraz průvodců na Haničce. Začal jsem tedy bloudit kolem diváků za účelem vyhledat známé. Vyhledával jsem celkem hbitě a nacházel jsem i ty, co jsem tam nečekal. Jeden člověk mi do sbírky scházel, byl to Pavel Minařík ( tehdy na rekreaci kdesi v Krkonoších ). Vydal jsem se tedy k pokladně, kde mě jakýsi další jinoch osočil, že nemám lístek. Neměl jsem ani peníze, a tak na mne naběhl ještě větší jinoch. Zachránit mi život se odhodlal až jeden člověk, který mne znal ( za což mu dík ).

No, ale zpět k akci. V sobotu se rozjížděla pomaleji. Radši jsem stál opět ve frontě na párek.

Na německé hranici probíhalo opět nějaké hemžení.

Akce se znovu rozjela naplno. OT 810 se začaly přibližovat ke srubu. A já začal odcházet, u poklady jsem prohodil několik slov s pokladní, která mne přes můj údiv znala ( ze srazu z Haničky ). Navracel jsem se ku K-S 5 směrem k Hůrce, která právě poskytovala palebnou podporu pro údolí, ve kterém udatně válčila K-S 14. 

Nakonec chci poděkovat Martinu Ráboňovi, všem organizátorům (kromě toho nabušence), divákům i účastníkům a nejvíc díky Tobě čtenáři, že mě s tím někam nepošleš!

a) Dalším doprovodným programem bylo muzeum v Králíkách, které přechovávalo po těchto několik dní sbírku zbraní dělostřelecké tvrze Bouda.

b) Dobový parní vlak. Při výstupu cestujících byli přepadeni Sudetskými rebely.

c) A samozřejmě byla otevřena všechna pevnostní muzea v okolí ( K-S 5, 8, 12b a tvrz Bouda ). V pátek v 10.45 probíhalo odhalení pamětní desky plk. Boreckému ( uvažuje se o pamětní desce pamětní desce, která byla před několika lety zcizena na K-S 14 ).

 

Odkazy se společným jmenovatelem - Vzpomínková akce Cihelna:

http://www.metlas.kraliky.cz/nahledy.htm - stránka pana Metelky z akce léta 2000.


Poslední aktualizace: 13.07.2005

NAVRCHOLU.cz