Vzpomínková akce 1999 | |
Ve dnech 22. a 23. října 1999 proběhla vzpomínková akce konající se v bezprostřední blízkosti srubu K-S 14 “ U cihelny “. V plánu byly dvě ukázky. První dne 22. října ( pátek ) v 11.30 a druhá 23. října ( sobota ) též v 11.30. Nemohl jsem si odpustit toto cynické vzpomenutí na jakýsi zmatek, který v říjnových dnech proběhl kolem tohoto monumentu z betonu a oceli. Nemíním urážet pořadatele, účinkující či diváky, ikdyž na jejich konto zde zazní mnoho připomínek. Pátek 22. října 99 - zataženo a teplota kolem pětiBlížím se směrem od Hůrky. Chvíli jsem se poflakoval kolem K-S 14 a pak zavítal na náměstí v Králíkách, kde již bylo dění v plném proudu. Několik děl, houfnic a vojáků v dobových uniformách oblézaly malé děti se svými všetečnými otázkami. Po nákupu na celý víkend jsem odešel zpět ke K-S 14. Začínali se slézat jak návštěvníci, tak i účinkující. Na půl dvanáctou se sešlo diváctvo tvořené z drtivé většiny žáky základních, případně i středních škol. První, co bylo na řadě byla ukázka výcviku vojáků základní služby. Po prohlášení jedné z žaček: “ Jé, to je hezký voják, pojďme blíž “, jsem znechucen odešel si koupit párek. Ve frontě na chutnou krmi jsem zpozoroval nějaký ruch na česko-německé hranici. Vše doplňoval svým všetečným a odborným výkladem Martin Ráboň, díky němuž jsem věděl, že je to nástup finanční stráže. Následoval přepad stráže obyvateli ze Sudet. Popis byl tak barvitý, že bych si ho celkem nahrál a poslouchal doma v teple, což mi nebylo umožněno. Ukázka pokračovala dál. Přišlo na vyjednávání, což je velice zábavná část. Bohužel, usoudil jsem, že dohoda mezi Němci a Čechy bez tlumočníka je velice složitá. Celý tento proces od nastoupení stráže po vyjednávání trval asi 45 minut. Žáci méně otrlí se klátili k zemi a otrlejší žačky stále pronásledovaly vojáky základní služby. Jednou za čas bylo slyšet výkřik zoufalé učitelky hledající nezletilou v davu vojáků. Po trapné předehře přišlo na válčení. Kupodivu se bunkr choval velice laxně a střelci ve zvonu vůbec nevadilo, že se kolem střílny hemží asi 5 Němců, ovšem pan Ráboň stačil jen dodat, že zvon byl již zneškodněn a vše bylo v pořádku. Po upozornění, že palebné vějíře byly upraveny ( ze scénáristických důvodů ) mi bylo vše jasné. Vojáci Wehrmachtu totiž bezdůvodně padali na zem, aniž by vkročili zbraním do cesty. Perličkou pro militaristy bylo obrněné auto vzor 30. Obrněné transportéry OT 810 poválečné výroby s německou kamufláží, když táhli na Polsko se nebezpečně přibližovaly k objektu. Už byla slyšet i palba z lehkých objektů ( očividně měly též upravené palebné vějíře ), naštěstí nás na tuto skutečnost upozornil pan Ráboň. V zápalu psaní jsem opomněl dělostřeleckou přípravu ( vedenou z protějšího kopce ), která mi trochu pozvedla náladu. Následovalo bombardování pomocí střemhlavých bombardérů Štuka, ovšem sladění pravých výbuchů a zvuku z rozhlasu nešlo do sebe, což mi náladu uvedlo opět do normálu. Konečný dojem z ukázky byl dobrý a organizátorům se musí vzdát hold.
Sobota 23. října 99 - mžilo a ukrutná zima ( kolem nuly )Další den jsem se vypravil opět na akci ( přespával jsem na K-S 5 ). Dnes spíš proto abych pozdravil známé. Opět jsem si razil cestu od Hůrky, kde ovšem čekal ostřílený jinoch a vyžadoval lístek, když tu si rozpomněl, že mě odněkud zná. Ve vzpomínkové melancholii jsme vydrželi několik minut a pak se upomněl. Byl to sraz průvodců na Haničce. Začal jsem tedy bloudit kolem diváků za účelem vyhledat známé. Vyhledával jsem celkem hbitě a nacházel jsem i ty, co jsem tam nečekal. Jeden člověk mi do sbírky scházel, byl to Pavel Minařík ( tehdy na rekreaci kdesi v Krkonoších ). Vydal jsem se tedy k pokladně, kde mě jakýsi další jinoch osočil, že nemám lístek. Neměl jsem ani peníze, a tak na mne naběhl ještě větší jinoch. Zachránit mi život se odhodlal až jeden člověk, který mne znal ( za což mu dík ). No, ale zpět k akci. V sobotu se rozjížděla pomaleji. Radši jsem stál opět ve frontě na párek. Akce se znovu rozjela naplno. OT 810 se začaly přibližovat ke srubu. A já začal odcházet, u poklady jsem prohodil několik slov s pokladní, která mne přes můj údiv znala ( ze srazu z Haničky ). Navracel jsem se ku K-S 5 směrem k Hůrce, která právě poskytovala palebnou podporu pro údolí, ve kterém udatně válčila K-S 14. Nakonec chci poděkovat Martinu Ráboňovi, všem organizátorům (kromě toho nabušence), divákům i účastníkům a nejvíc díky Tobě čtenáři, že mě s tím někam nepošleš! a) Dalším doprovodným programem bylo muzeum v Králíkách, které přechovávalo po těchto několik dní sbírku zbraní dělostřelecké tvrze Bouda. b) Dobový parní vlak. Při výstupu cestujících byli přepadeni Sudetskými rebely. c) A samozřejmě byla otevřena všechna pevnostní muzea v okolí ( K-S 5, 8, 12b a tvrz Bouda ). V pátek v 10.45 probíhalo odhalení pamětní desky plk. Boreckému ( uvažuje se o pamětní desce pamětní desce, která byla před několika lety zcizena na K-S 14 ).
|
|
Odkazy se společným jmenovatelem - Vzpomínková akce Cihelna: http://www.metlas.kraliky.cz/nahledy.htm - stránka pana Metelky z akce léta 2000. |
Poslední aktualizace: 13.07.2005