Výstavbu objektů v kladské kotlině organizovalo Ženijní skupinové velitelství ( ŽSV ) III v Králíkách. Tento ženijní orgán byl zřízen dne 26. září 1935 a tvořil součást pražského Ředitelství opevňovacích prací ( ŘOP ). Do působnosti ŽSV III původně spadal rozsáhlý úsek pevnostní linie od kóty 785 Steinberg až po kótu 992 Komáří vrch v Orlických horách, od jara roku 1937 pak pouze je východní část od Steinbergu po Zemskou bránu na Divoké Orlici. Úsek byl rozdělen do celkem sedmi stavebních podúseků. Práce na podúseku Boříkovice, jehož výstavbou byla pověřena firma Ing. Matoušek ( zadáno 9. června 1936 - lhůta činila 220 pracovních dnů a částka za práci představovala 5 979 363, 65 Kč), byly zahájeny 22. června 1936, betonáž objektů pak právě na pěchotním srubu K-S 14 probíhal dne 29. září 1936. Velitelem vojenského stavebního dozoru byl škpt. stav. Stanislav Vidlák, správcem stavby npor. stav. Václav Milavec. Betonáž objektu K-S 14 probíhala od 29. září do 8. října 1936, trvala 212,5 hodiny a do bednění při ní bylo uloženo 2110 m3 betonu spolu s téměř 150 tunami ocelové armatury a ocelových profilů. Podle údajů ŘOP vážil 1 m3 pevnostního železobetonu 2400 kg, můžeme tedy předpokládat hmotnost objektu přibližně 5064 tuny. Podle evidenční listiny objektu bylo v rámci výstavby nutné odstranit domky ( zřejmě hospodářská stavení ) v intervalu mezi objekty K-S 14 a K-S 15 a vykácet les v levém palebném vějíři hlavních zbraní.
Oba pancéřové zvony objektu K-S 14 vyrobila plzeňská Škodovka ve druhé sérii. Tovární předání proběhlo 12. března 1938, osazovací práce pak na počátku června 1938. Dne 4. června byl osazen pravý zvon pro lehký kulomet, příštího dne byl těžkou osazovací četou osazen i levý zvon pro těžký kulomet.
Vnitřní instalace objektu ( elektrické, vodovodní a filtroventilační ) byly v pěchotním srubu K-S 14 do 30. září 1938 zcela dokončeny. Elektroinstalace pro 3. podúsek Boříkovice zajišťovala firma Ing. František Beutelschmidt a spol. z Prahy. Práce jí byly zadány dne 5. října 1937 a dokončit se je podařilo do 8. listopadu téhož roku. Finanční náklady představovaly částku 112 099, 40 Kč. Filtroventilaci v pěchotních srubech 3. a zároveň 1. podúseku vyrobila a namontovala známá firma Tresoria a spol., a. s. z Jinonic u Prahy, založená v roce 1879. Zadávací částka pro oba podúseky ze dne 4. května 1937 zněla na 498 879, 30 Kč. Vlastní montáž byla zahájena 30. června 1937.
Vodní čerpadlo bylo dodáno firmou A. Kunz z Hranic na Moravě. Ruční výtah typu VI pro minometné střelivo dodala firma Ing. A. Silvar z Olomouce.
Těsně před dokončením byl i překážkový systém 3. podúseku, v okolí K-S 14 byly však překážky zcela hotovy. Budování překážek zajišťovala rovněž firma Ing. Jan Matoušek, které byl podúsek zadán 30. března 1938 za částku 2 746 916, 20 Kč.
Výstavba podzemní kabelové sítě byla před dokončením, realizovala ji firma Ing. A. Jurnečka z Moravské Třebové, montáž stanice zemní telegrafie byla otázka několika dní. Osazen byl také diesel agregát na výrobu elektrické energie, srub disponoval zásobou pohonných hmot a záložními dávkami potravin.
S výjmkou pevnostního 9 cm minometu vz. 38, jehož střílnu bylo třeba provizorně uzavřít, byla dodána veškerá výzbroj.