Názory

Podplukovník Rudolf Kalhous: Motorisovat nebo opevňovat? (1936)

         Nebudeme se zabývati obecným rozjímáním o potřebách branné moci, když je tak ožehavá jedna z konkrétních otázek, jež tvoří velký obranný program: je účelnější motorisovat nebo opevňovati hranice státu? Budeme se jí zabývati se zřením na vyčerpatelnost finančních prostředků, poskytnutých vojenské správě, neboť na provádění obou opatření v účinné míře nebude ani času ani peněz. Tedy: motorisovat nebo permanentním opevněním zajistit naše hranice, aby se pod jejich ochranou mohly shromáždit naše armády k válečným operacím?

         Ale i v tomto sevření leží před námi širé pole pro diskusi odborníků. Nechci si však usnadňovati svůj úkol přetřásáním různých teorií, o nichž byla napsána celá literatura, v níž „každý má svou pravdu“, jak praví Pirandello. Bude již nesnadnějším úkolem najíti správné východisko ze všech těch pravd, a to v době tak překotně se vyvíjející válečné techniky a taktiky jí se přizpůsobující. Prodrat se všemi těmi doktrínami k správnému rozhodnutí, které by odpovídalo naší vlastní potřebě, dále posouditi, není-li pro nás špatné to, co jinde je dobré, to je starostí hlavního štábu a NROS (Nejvyšší rady obrany státu).

         Je nutno zdůrazniti, že co je ve Francii účelné, může býti neúčelné, a někdy i pochybené v zeměpisné poloze naší, v našich vztazích k sousedům, v našich poměrech národnostních, mravních i jiných. Ve Francii opevnili souvisle hraniční úsek v délce asi 400 km, což se rovná asi jedné desetině celkové délky našich hranic. Francouzská Maginotova linie je opřena na obou koncích o neutralitu sousedů, která může býti ovšem dočasná, a o jejich hranici, s kterýmžto částečným zajištěním my počítati nemůžeme. Systém tohoto opevnění lze vůbec těžko přenést na jednotlivé úseky našich hranic již proto, že nepřítel, který by vnikl do neopevněné části hranic, najde v boku nebo v týle opevněného úseku jiné bojové poměry nežli je bude míti před ucelenou soustavou opevněného řetězu, zaklesnutého do pilířů sousedních hranic neutrálních států. Před 70 lety neuhájil Josefov Labe před přechodem Prusů (u Dvora Králové), tak jako nezabránil vpádu Rusů do Uher roku 1915 Přemyšl.

         Opevnění, která lze obejíti a učiniti neškodnými protitlakem, jsou pro vrchní armádní velení bezcennou položkou. A stejně problematickým opatřením je uzavření komunikací permanentním nebo polopermanentním opevněním, neboť moderní dopravu lze organisovat i bez železnic a silnic, takže jejich pevnostní uzavření může býti marné. Právě tak neodpovídá moderním válečným metodám uzavírání hospodářsky významných prostorů před nepřítelem, operujícím na zemi. Co je platné opevnění, oddalující účinek nepřátelského dělostřelectva, když zkáza objektů z letadel je mnohem snazší a účinnější?

         Zhruba uvážena, zněla by tedy odpověď na zásadní část otázky takto: nedoporučuje se budování permanentních a polopermanentních opevnění hraničních úseků výlučné a nadměrné pozornosti; za to větší péče měla by být obrácena k přípravě polních opevnění, širších a hlubších pásem, ztužených opěrnými body pro kulomety, děla a střelivo a zajištěných kryty, která by v celé oblasti republiky měla zajistiti mobilisaci, shromáždění a nástup všech částí armády v poli, a to za spoluúčasti motorisovaných jednotek.

Právo lidu, 11. 10. 1936


Poslední aktualizace: 12.3.2014

NAVRCHOLU.cz