Je tudíž oprávněna otázka, jak dalece se i u nás jeví nutnost zříditi stálá opevnění.

         Na území našeho státu není žádných pevností. Naše armáda spotřebovala značných prostředků, aby byla aspoň poněkud uspokojivě vyzbrojena. Proto nebylo na vybudování opevnění ani pomyšlení.

          Konečně jsme také v tomto oboru bez jakékoliv tradice, nemáme žádných technických odborníků, kteří by měli v těchto věcech praktických zkušeností a též zkušeností z dřívějších válek, odehrávajících se na našem území, nedají se dobře uplatniti pro moderní poměry.

          Kdybychom se odhodlali provésti opevnění, museli bychom začíti úplně od začátku a probíjeti se sami. Opevnění státu vyžaduje zvlášť pečlivého studia, při čemž je třeba vzíti v úvahu všechny možné okolnosti a to nejen při řešení z celostátního hlediska, ale i při řešení opevnění každého pohraničního úseku.

          Jak již bylo řečeno, rozhodnutí o stálém opevnění jest otázkou vládní politiky, dotýkající se celostátního bytí a proto jí nemůže řešiti jen voják. Hlavním podkladem pro toto rozhodnutí je mimo jiné směr zahraniční politiky.

          Podle vládních směrnic vypracuje se pak operační plán pro případ války. V souladu s operačním plánem je třeba učiniti rozhodnutí o vybudování stálých opevnění.

          Avšak i bez dalších složitých úvah o jednotlivých složkách, které je třeba míti na zřeteli při rozhodování o stálých opevněních a bez důkladného rozboru všech možných válečných konfliktů, stačí posuzovati tuto věc s hlediska čistě zeměpisného.

          Jest všeobecně známo, že strategické položení našeho státu je velice nevýhodné. Tato okolnost by sama již vedla k tomu, seslabiti tuto nevýhodu provedením četných opevnění.

          Největší podélná vzdálenost od západu k východu činí 1.000 km, největší hloubka jen 250km, prostřední na čáře Opava – Břeclav 150 km a ve východní části u Košic dokonce jen 90 km.

          V celku jsou naše hranice 2.500 km dlouhé. V poměru k obyvatelstvu přijde 5.500 obyvatelů na kilometr hranice. Jiné státy jsou v tomto ohledu v příznivější situaci, tak např. Polsko má na 1 km hranic 9.000 obyvatelů, Francie 10.000 a Německo 15.000.

          Dále působí nepříznivě i ta okolnost, že naše hranice jsou větším dílem otevřené a jen na některých místech tvoří hranice přírodní překážky. Jsou to Šumava, Krkonoše a Dunaj,Vysoké Tatry a hřeben Karpat.

          Též hlavní město leží blízko hranic, asi na 90 km vzdušné čáry, což znamená asi 4 denní pochody a pro moderní rychlé jednotky jen 1 denní pochod.

          Přes tyto uvedené nevýhody dalo by se u nás vhodně provedeným opevněním těmto nedostatkům čeliti. Nemůžeme si dovoliti opevniti důležitá střediska, jako Prahu, Plzeň, Ostravu atd. Stálo by to těžké peníze a ještě je otázka, zda by to bylo účelné.

          Jsou však některá strategicky velmi důležitá místa, o jejichž opevnění bude třeba v dohledné době velice vážně uvažovati. Jsou to totiž severní a jižní hranice Moravy (v prostoru Znojmo – Břeclav – Hodonín), z nichž severní či jižní mohou nabýti většího významu podle politických poměrů.

          Tento prostor zasluhuje zvláštní pozornosti, neboť nejen že jím vedou hlavní životní tepny, spojující zemi Českou se Slovenskem, ale moravským hrdlem mohl by snadno protivník postupující z Rakouska proniknouti do středu Moravy a spojiti se s vojsky postupujícími z Pruského Slezska na jih. Zdar takové operace by ovšem znamenal rozříznutí území republiky na dvě od sebe oddělené částky, což by se rovnalo úplné vojenské pohromě.

          Třebaže nynější finanční situace není provedení stálých opevnění přízniva, je záhodno, aby rozhodující činitelé měli již nyní tuto věc na zřeteli, protože, jak již dříve bylo uvedeno, vyžaduje již přípravné studium velmi mnoho času, o jejich konečném uskutečnění ani nemluvíc.

Vojenský ústřední archiv Praha, fond Vojenská kancelář prezidenta republiky