Opevnění, která původně byla zamýšlena jen jako přehrada na důležitých směrech, proměnila se během doby v souvislý pevnostní pás kolem celé republiky.

         Je těžko odhadovati, po jakou dobu by mohla tato opevnění odporovati. Teoretické výpočty, které jsem dal provésti dle účinnosti dělostřelectva, dávaly slabý výsledek: průměrně asi 6 hodin (u lehkého opevnění, které tvořilo většinu). I když by v praxi zničení pevnůstek bylo trvalo snad tuto dobu, čemuž nasvědčují dnešní pokusy říšskoněmecké armády, není pochyby, že čára opevnění se dá proraziti. A tu by se byly ukázaly chyby systému:

         - Opevnění byla z velké části lineární, po průrazu nebylo by šlo o boj v opevněné prostoru, nýbrž o boj ve volném terénu. Vyrovnávání přesily opevněním by tedy bylo mělo účinek pouze několik hodin - nebo připusťme několik dní; pak by došlo k boji proti přesile ve volném terénu, pro nějž jsme neměli ani dostatečně vybaveny jednotky operační armády.

         - Kdežto opevnění nutilo nepřítele soustředit své síly na úzkém prostoru, čímž si zajišťoval vedle své absolutní i relativní převahu sil, nutila obrana opevnění podél celých hranic k roztříštění sil: skoro polovina celé armády mobilisované byla v opevněních. Tím nám bylo skoro znemožněno získat převahu relativní.

         Měla tedy opevnění velmi problematický význam. Je nesporné, že by dobývání působilo nepříteli značné ztráty, na druhé straně však vázalo tolik sil, že tyto ztráty nepřítele by byly vyrovnány schodkem našich sil, které vázány v opevněních by nemohly zakročiti na rozhodujícím místě.

         Bylo by jistě bývalo účelnější opevniti jen nezbytně nutné prostory například sever a jih Moravy a snad kus Čech, ale pořádně, aby tvořil opevněné pásmo a použiti zbytku peněz, vydaných na opevnění, na motorisaci a mechanisaci armády a na lepší vybavení rychlých jednotek a letectva.

         Tanky tvoří také pevnosti s výhodou, že jsou tyto pevnosti pohyblivé a útočné.

         Dnes je třeba věnovati co největší péči pohyblivosti armády, aby mohla býti rychle soustředěna a mohla získat tak na některém místě alespoň relativní převahu. Místo boje na místě všude, je pro slabou armádu lépe působit překvapujícími údery na různých místech postupně a tak zabraňovati nepříteli soustřeďování sil, ježto se musí cítiti všude sám ohrožen.

         Naše doktrina upadla úplně do pasivní obrany bez úmyslu ofensivního.

         Doktrina pasivní obrany je úpadek taktiky; musíme se proto vypracovati k doktrině ofensivní, možné ovšem jen tehdy, zaručí-li nám diplomacie absolutně spolehlivé spojence v přímém sousedství. K tomuto účelu musí pak naše organisace směřovat v prvé řadě k tomu, aby byla zvýšena rychlost jednotek.

Vojenský ústřední archiv Praha, fond Hlavní štáb, 3. oddělení