O československém opevnění a roku 1938 kolují mýty, které mají své autory i své účely. Nacistická propaganda potřebovala hrozbu, komunistická zradu a dnešní cynismus potřebuje marnost. My tu děláme něco jiného: u každého mýtu ukazujeme, kdo ho stvořil, k čemu mu sloužil a co říkají prameny. Začněme mapou, protože ta vyvrací ten největší mýtus beze slov.
V bojích let 1938 a 1939 padly přes dvě stovky obránců republiky: vojáci, četníci a příslušníci Finanční stráže sdružení ve Stráži obrany státu. Nebojovalo se jen s henleinovským Freikorpsem na severu a západě; na jihu Slovenska odrážely jednotky SOS s armádou útoky maďarské armády, v říjnu 1938 dokonce přímo na linii lehkého opevnění u Slávikova. Boje pokračovaly i po Mnichovu a na Podkarpatské Rusi až do března 1939. Mapa zachycuje výběr doložených střetů a postupně ji doplňujeme; každý bod nese jména padlých, pokud je známe.
O hranici se bojovalo od září 1938. Stráž obrany státu, zřízená už roku 1936, svedla desítky střetů s Freikorpsem, některé objekty opevnění vedly palbu a v Místku se česká posádka postavila Wehrmachtu ještě v březnu 1939. Českoslovenští muži stříleli po nacistech jako první na světě a nepřestali až do konce války. Armáda splnila své rozkazy: mobilizovala, obsadila objekty a čekala. Německá armáda k té hranici nepřišla.
Podrobný rozbor připravujemeDoktrína byla opačná: prodávat prostor za čas. Opevnění mělo útok zdržet, těžké linie na severu a jihu od něj odradit, což se v osmatřicátém podařilo, a krýt mobilní armádu vedoucí ústupový boj na vlastním území. Ten plán počítal s ničením vlastních mostů, tratí a spojení, tedy s tím, že sami zničíme, co jsme roky budovali, aby nic neposloužilo nepříteli. Obrana byla plánována zhruba na měsíc, do zásahu spojenců; proto stojí záchytné linie i hluboko ve vnitrozemí, u Liběchova či před Prahou.
Podrobný rozbor připravujemeNacisté potřebovali ukázat, že zažehnali hrozbu; komunisté potřebovali dokonalou obranu, kterou zradil Západ. Skutečnost: modernizovala se celá armáda najednou, opevnění, letectvo i tanky, jenže politici rozhodli pozdě a hotovo mělo být až hluboko ve čtyřicátých letech. Příprava byla poctivá, ne dokončená.
Podrobný rozbor připravujemeŠpatná otázka, protože k vojenskému měření sil vůbec nedošlo. Armáda se připravovala na přepadení bez vyhlášení války, jenže nacisté se v osmatřicátém museli ptát, a tím se rozhodování přesunulo z bojiště k politikům. Ze zemí, na které si Hitler dělal územní nároky, je Československo jediné, kde se útoku vyhnul a zvolil politické řešení. Polsko, Francii, Belgii, Nizozemsko ani Dánsko takové ohledy nečekaly. Západní demokracie dvacet let po Velké válce nebyly schopné obhájit další krveprolití před vlastními voliči. S podporou spojenců bychom byli tvrdý oříšek; bez ní rozhodl Mnichov, ne beton.
Podrobný rozbor připravujemeŽádné buď a nebo neexistovalo. Republika modernizovala armádu jako celek: vedle opevnění vznikaly rychlé divize, nové tanky i letouny. Opevnění mělo ušetřit živou sílu na hranici a získat čas pro mobilizaci a manévr, přesně v logice tehdejšího vojenského myšlení.
Podrobný rozbor připravujemeTechnologická špička byla skutečná: Škodovka, Zbrojovka, jejíž kulomet si Britové překřtili na Bren, Baťa i betonářské mistrovství opevnění. Plošné bohatství ale ne. Země závislá na exportu, krizí zdevastované pohraničí a právě nezaměstnanost sudetských Němců jako palivo, na kterém vyrostl Henlein. Velmoc v ostrůvcích, a ta nerovnoměrnost patří mezi příčiny roku 1938.
Podrobný rozbor připravujemeFrancouzský vzor stál na počátku, ale naši konstruktéři jej přizpůsobili terénu, rozpočtu i vlastním zkušenostem a leccos vyřešili jinak a lépe. Co jsme převzali, co zavrhli a v čem jsme Francouze předběhli.
Podrobný rozbor připravujemeCo se v roce 1938 nestihlo použít k obraně, posloužilo o rok později k útoku. Se zabraným pohraničím a po březnu 1939 i se zbytkem země připadl Německu celý československý zbrojní průmysl: Škodovy závody, brněnská Zbrojovka i sklady armády. Naše tanky LT vz. 35 a LT vz. 38 jely pod německými kříži jako Panzer 35(t) a 38(t) do Polska i do Francie a tvořily významnou část německých obrněných sil v obou taženích. České zbrojovky pak pracovaly pro německou armádu po celou válku.
Mnichov tedy nebyl obchod, kterým Západ koupil mír za cizí území. Byl to obchod, ve kterém Západ zaplatil vlastní bezpečností: posílil útočníka o průmysl a výzbroj, jež proti němu byly za dva roky obráceny, a připravil se o spojeneckou armádu, která by v roce 1939 vázala nemalé německé síly.
Z toho plyne poučení, které platí bez ohledu na to, jak dopadl rok 1938: žádná demokracie, ani ta nejmenší, nesmí zůstat osamocená a ponechaná silnějšímu. Obrana malého státu není jeho soukromá věc. Je to část obrany všech ostatních.
Rok 1938 není především příběh o tom, jestli bychom vyhráli válku. Je to příběh o tom, proč jsme se na válku připravovali a proč jsme ji nakonec vedli jiným způsobem. Každý rozbor opíráme o dobové prameny včetně hlasů z dobového tisku a projevů, které na tomto webu shromažďujeme od roku 1999.